|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Viděl jsem odlepit se Zemi od ptáka
za oknem Měsíc být jak svíci v úplňku
a pak světlo z mrtvých vstát
toho dne
kdy řekla jsi mi svítej
a postavila na čaj, kterým hojíš rány prvních slov
a dáváš mi čas, abych rozmyslel se mezi oblohami
přemýšlím kolik pláče je třeba k naplnění slánky
a tebe k tomu zapomenout na sebe
když tvůj jazyk mi chutná po nádražích
jež jsi vyslovila jako názvy stanic či vzdechy mužských jmen
mezi prvními v tomto probuzení
a slovy těmi se poznávám
když dáváš bloudit mým dlaním
po obzorech a březích
jakoby ses loučila nad nákupy a vůní venku
když vlasy dáváš mi ochutnat obého
a držíš se za boky
ať klesáš níž
jako slunce když zapadá
mít ústa plná hvězd
a modlitby jeho
horké jak vesmír v první vteřině
která je čímsi mezi kletbou a úžasem
nad svou bolestí ve tváři
s níž se milenci skrze rty navracejí v prázdnoty
ven z ptačích klecí těl a prvních tříd
mít v kapce rosy
jedno z pravých zrcadel
|
|
|