do tý bejvalý věznice, tam to bude pohodlný, ubytujou je tam, ty zmazaný tváře, aby nás neděsily,
mně i vás pani v džogingovejch kaťatech, i vás pupkatý pane táto, kterej všechno dobře ví.
Že jeho babička, vždycky v šátku, s růžencem do kostela a pak na hřbitov za známejma?
Proč tam nezůstanou v tý rozbombardovaný zemi arabáši muslimský, my je tu nechcem,
ať dou, zavřete je do tý věznice, ale né sem k nám, to né, not in maj yárd, plíz. Dyť neuměj česky...
Ale my jim pomůžem,to jó, dáme jim ňáký deky, naše starý krámy ze skříně, co nepotřebujem,
sme přeci humanysti, hjumen rajts, hlavně je nepusťte do vesnice, do konzumu a do hospody,
něco by mohli šlohnout, určitě nemaj prachy, ty naše zlatý korunky český.
Přijeli na lodi, semtam ňáký mrtvý děcko, tak to je samozřejmě smutný, jenže, proč tam teda lezli?
Stejně chtěj za lepšim, za eurama a bydlením v nóblový zápaďácký ubytovně, dostanou dávky lepčí než tady, nó.
Jak rasisti? Kseno fóbní? Co to... Ale nemotejte to s vjetnamcema, ty sou pracovitý. Prodávaj drogy? Neplatěj daně?
Tak určitě né jenom voni, že jo. V Sapě kontroly? Ale nemaj zabalený hlavy do šátků a nechtěj nám sem přivlíct
Alláha muslimskýho, víte?
Takže rači ukrajince nebo vietnamský větve než hnědý a černý. Zavřít hranice, vostnatý dráty, a když,
tak zamknout do ubikací a poslat zpátky. Jak utečenci před naverbováním do války? Tak ať teda utečou vedle,
k jinejm arabášum nebo afrikáncum. Nepustit, vrátit. A hotovo.

Jak, smutný?