|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
A stalo se ticho
na nebi mraky uvízlé v bezvětřích
jako lodě v sargasovém moři
rozsvěcí lucerny hvězd
a Kolumbové v dětských pokojích
ještě nevypluli k snům
je soumrak
brzký za zimy
cítím se jako za zdmi
když posedmé tohoto týdne
zavírám oči a vycházím naznak do ulic
jako bych splýval na hladině
snad zahlédnu věčné světlo
jímž se na mne díváš skrze ženu Bože
a já pohlédnu na tebe skrze oči dítěte
tohoto předvečera
kterým žaluji světu holými větvemi prosincových stromů
na své tělo
že cítím poprvé svůj prach
a zbývá jen jediná mi otázka
neboť snad jen bych chtěl ještě vědět
kam stéká vosk mé ze tří čtvrtin shořelé svíce
zda do klínu ženy
když miluje
či do oněch vteřin smrti muže
kdy se stává dvě stě tisícem vojáků padlých toho krásného rána na Marně
s každým okamžikem jejího plamene
jimiž jsme si ústy i nebem
a druhého adventu stíny
bez nichž by nebylo
světla v nás
|
|
|