Čas se krátí
Sedm svící ve svícnu
a jedna v kahanu
sedm svící v blízkém snu
a jedna zahání tmu.
Tebe, mě, nás osvětluje,
když žár náš nás pohlcuje,
první zhasla touha polevila,
jedna zhasla znovu jsi se narodila.
Druhá blikla tys z mořské pěny zrozená
třetí zkomírá, zda můžu se smát?
Smát či plakat a řvát
z prsů smutku nenasytně sát
a žít.
Tři zbývají a touha ztratila se
kde je, kdo ji najde?
Čekáme, ty silná a já slabý
čtvrtá svíce plamen krátí.
Už nehoří a pátá s ní
vzplanou někdy? Bůh ví.
Sedím a čekám, roztávám
po tobě jak slepý tápám
a hledám.
Tma padla jen kahan hoří
světlo slabé mě souží.
Nenašel jsem, zmizela si
ty z mořské pěny a snů zrozená,
ty v mojí hlavě vymyšlená.
|