|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Lomené klenutí křížících se kolejí na Kulaťáku, odleskovalo paprsky odpoledního slunce. Světlo se do zvlhlé silnice kruhového náměstí po odpoledním dešti vpíjelo jako do rozety, aby snad odradilo blížící se soumrak. Harmonii do betonu geometricky vepsaných a nyní zlatě zářících kontur gotického chrámu, s burácením zničila projíždějící tramvaj.
Reklama letecké společnosti, vyobrazující líbající se milence - tváře zakryté facepaintingem v českých a čínských barvách, přes celý pravý bok Škody 14T, mne probrala úplně.
Vybavil se mi příjezd čínské hlavy státu do Prahy. Je to pár měsíců zpátky a kromě pohledem (na pupek obřího letounu s doprovodem dvou menších stíhaček), narušené procházky po Suchdole, nad kterým letadla klesají k letišti Václava Havla, mne osobně dostaveníčko Si Ťin-pchinga s Milošem nijak neovlivnilo. Zalitoval jsem, že jsem v politických otázkách tak nedbalý a svou vinou neinformovaný. A současně se pousmál nad obrazem trojice mužů, kteří se mi v této souvislosti sešli v jedné myšlence. Záhy jsem však cítil, jak se mé ironicky stažené mimické svaly opět uvolňují a koutky úst znovu pomalu klesají zpět do ,,základní polohy", když se mi za trojici připojli další. Nejprve jeden, potom druhý muž, aby uzavřeli kruh. Který se tady na Vítězném náměstí Antonínu Engelovi uzavřít nepodařilo.
První je doplnil Masaryk, který považoval barokní zámek Lány za svůj domov. A kde Miloš a Si Ťin-pching, vysadili na památku ginkgo bilobu, již zalili legračními dětskými konvičkami (s nálepkami vlajek) oběma muži reprezentovaných zemí. Havel zasadil sakuru. Náhle se mi jako skratem spojili dva obrazy v jeden. Dva muži zalévají čerstvě zasazený strom. Na jedné straně stojí Havel s konvičkou, nesoucí vlajku českou. Na straně druhé ve vzduchu levituje konvička nejprve pouze zelená, stejná - jakou držel v ruce Si Ťin-pching, ale beze znaků. Vlajka se mi zjevila až s dalším mrknutím. Ten co konvici třímal v ruce, s mrknutím následujícím. Uprostřed konve se vykreslila bílá zasněžená hora pod tmavě modrým nebem symbolizující Tibet, na jejímž vrcholku září žluté slunce. Vlajka však byla zrcadlově převrácena. Zlatem nelemovaná strana, symbolizující otevřenost Tibetu vůči nebuddhistickému učení neležela vpravo, směřovala na stranu levou, natočená směrem k e konvici ,,české". Jeho Svatost Tändzin Gjamccho doplnil kvartet v kvintet.
Znechucen vlastní imaginací jsem vykročil směrem k Podbabě. Spustil se liják.
|
|
|
