Americká vojska dosáhla Československa
„Měli byste dobýt Berlín!“ žádal britský premiér Winston Churchill generála Eisenhowera. Velitel západních ozbrojených sil odmítl: „Stálo by to životy sto tisíc našich vojáků!“
Když Churchill neuspěl s Berlínem, žádal 8. dubna 1945 telegramem Eisenhowera o pochod na Prahu. O tři dny později americký generál zamítl i tento návrh.
Potom se na mnoha místech začala německá obrana na západní frontě hroutit. Někdejšího československého území – ašského výběžku – dosáhly hlídky 90. pěší americké divize už 18. dubna a do Aše, kde žili sudetští Němci, se probojovaly o dva dny později.
Obvykle střízlivý prezident Beneš poslal z Košic nadšené blahopřání Eisenhowerovi. Zároveň si v duchu představoval, že kdyby Pattonova vojska osvobodila celé Čechy a část Moravy, komunisté by ztratili výhodu spočívající v příchodu Rudé armády do nejvíce zalidněných a strategicky důležitých oblastí republiky.
Eisenhower telegrafoval náčelníku sovětského generálního štábu Antonovovi, aby upřesnil linie dotyku: „Je zřejmé, že nejpravděpodobnějším místem setkání našich vojsk bude oblast Drážďany-Wittenberg, jak jsme se už dohodli. Pro demarkační linii na středním úseku fronty jsem zvolil linii řek Labe a Vltavy, která se dá snadno určit v terénu a kterou nutno přijmout jako obecnou hraniční linii mezi našimi vojsky.“
Sovětský vojevůdce odpověděl 24. dubna, že Rudá armáda obsadí vltavskou kotlinu. Když se to dověděl Churchill, obrátil se na svůj vojenský štáb. Ani u britských generálů neuspěl. Z vojenského hlediska původně nepovažovali za rozumné, aby se Američané pouštěli do nitra Čech. Za důležitější považovali útok na Rakousko a Německo. Nicméně 26. dubna souhlasili s tím, že pražská operace by mohla mít značný politický význam, a proto ji podpořili. Okamžitě to oznámili své vojenské misi ve Washingtonu, která předala toto doporučení americkému Sboru náčelníků štábů.
Britské a americké velení totiž tvořilo Spojený výbor náčelníků štábů, který jediný byl oprávněn dávat Eisenhowerovi rozkazy.
Churchill žádal: Osvoboďte Prahu!
Vrchní velitel expedičních vojsk Eisenhower oznámil předsedovi Sboru náčelníků štábů Marshallovi 29. dubna: Hlavní údery chce vést proti Lübecku a Kielu na severu, proti Linci a „národní alpské pevnosti“ v Rakousku na jihu. Rovněž bude operovat v Dánsku a Norsku, vstoupí i do západních Čech. „Rudá armáda má výbornou pozici pro obsazení Československa a do Prahy by určitě přišla před americkými silami... Nepokusím se o žádný krok, který shledám z vojenského hlediska za nerozumný, jen proto, abychom získali nějaké politické výhody, ovšem pokud v tomto směru nedostanu konkrétní příkazy od Spojeného výboru náčelníků štábů.“
V té době měl pravdu. Sovětská a americká vojska byla od Prahy vzdálena přibližně stejně.
Ještě 30. dubna se pokusil Churchill telegraficky přimět ke změně rozhodnutí nového amerického prezidenta Harryho Trumana. Osvobození Prahy a co největší části Československa Pattonem – upozorňoval – „by zcela změnilo poválečnou situaci v této zemi a mohlo by také ovlivnit situaci v sousedních státech“. Varoval, že kdyby to nevyšlo, mohla by ČSR jít „cestou Jugoslávie“, tedy ke komunistickému režimu.
Úřadující americký ministr zahraničí Joseph Grew nesouhlasil: Překročení Vltavy a obsazení Prahy by se mohlo stát „kukaččím vejcem“ při rozvíjení vztahů se Sověty. Američané se obávali, že se bez Rusů neobejdou v závěrečném boji proti Japoncům.
Truman odpověděl 1. května: Souhlasím s názorem generála Eisenhowera. Sověti se chystají zaútočit na vltavskou kotlinu, zatímco Američané – pokud to bude možné – zničí zbývající německé síly. „Bude-li potom postup do ČSR žádoucí a dovolí-li to zdejší podmínky, logicky by naším prvním krokem byl postup na Plzeň a Karlovy Vary. Nepokusím se však o žádný krok, který budu z vojenského hlediska považovat za nerozumný.“
Československá brigáda zůstala ve Francii
Uprostřed dubna debatoval Adolf Hitler s velitelem obrany Berlína Gotthardem Heinricim a dalšími generály. Nařídil posílit armádu maršála Schörnera v Čechách. Vojáci protestovali.
Jediný Hitler znal důvod: „Hlavní útok nepůjde na Berlín, v žádném případě. Naše město je jenom vedlejším cílem. Nepřítel zaútočí na Prahu.“
Toto přesvědčení získal z hlášení velitele vojenské výzvědné služby Východ generála Reinholda Gehlena. Němci měli údajně vyzvědače i v blízkosti Stalina v Kremlu. Podle jejich zpráv vychází sovětský generalissimus ze staré představy kancléře Bismarcka: Ten, kdo ovládne Čechy, bude pánem střední Evropy!
Kdo byl kdo
(14. října 1890 – 28. března 1969) Velitel angloamerických vojsk generál Dwight David Eisenhower se narodil v texaském Denisonu v rodině nočního hlídače. Absolvoval proslulou Vojenskou akademii ve West Pointu. V letech 1935–1940 sloužil na Filipínách. Po návratu vedl plánovací a později operační oddělení generálního štábu. Jakmile náčelník generálního štábu George Marshall poznal jeho kvality, svěřil mu plánování invaze do Evropy. Roku 1942 byl jmenován vrchním velitelem vojsk USA v Evropě a v severní Africe. V květnu 1943 velel vylodění na Sicílii, v červnu 1944 ve francouzské Normandii. V letech 1950–1952 sloužil jako vrchní velitel sil NATO v Evropě. Pak ho zvolili prezidentem USA, v Bílém domě setrval dvě období do roku 1961. Roku 1957 vyhlásil doktrínu, jejímž cílem bylo zatlačení CCCP na Blízkém východě. Ke konci jeho vlády se začaly lámat ledy studené války.
(11. listopadu 1885 – 21. prosince 1945) Velitel 3. americké armády, která osvobodila západní Čechy, generál George Smith Patton pocházel z právnické rodiny v Los Angeles. Po absolvování akademie ve West Pointu získával zkušenosti při výpravách proti banditům v Mexiku. Když válčil s americkým expedičním sborem za první světové války proti Němcům v Evropě, seznámil se s novinkou – s tanky. V roce 1940 byl pověřen organizací obrněných sil a stal se průkopníkem masového nasazování tanků na bojišti. Osvědčil se jako velitel sboru při vylodění v severní Africe a později na Sicílii. Proslul tvrdostí vůči sobě i podřízeným – to někdy tak přeháněl, že ho musel Eisenhower chránit před kritiky. Během příprav invaze musel z trestu velet pouze falešnému uskupení vojsk, které mělo Němce přesvědčit o jiném místě vylodění, než se opravdu plánovalo. Potom Patton velel 3. armády, se kterou dokázal rychle postupovat kupředu. „Patton byl váš nejlepší,“ oklasifikoval ho velitel německých tankových vojsk maršál Gerd von Rundstedt. Když nadřízení zakázali Pattonovi osvobodit Prahu, neváhal je před novináři kritizovat. Rovněž tak prosazoval, opět marně, okamžitý útok na komunistický Sovětský svaz. Při automobilové nehodě se těžce zranil a v nemocnici v Heidelbergu skonal.
(28. prosince 1897 – 21. května 1973) Vedle Georgije Žukova byl nejslavnějším sovětským vojevůdcem za druhé světové války maršál Ivan Stěpanovič Koněv, narozený v Lodějnu poblíž Archangelska na severu Ruska. Jako poddůstojník z chudé rolnické rodiny vstoupil roku 1918 do Rudé armády a rychle postupoval – v roce 1926 velel pluku, v roce 1934 divizi, v roce 1938 sboru. Čistky, které nařídil Stalin, se mu vyhnuly. Na sklonku roku 1941 řídil protiofenzivu proti Němcům u Moskvy, která – byť za obrovských ztrát – vrhla nepřítele zpátky. V únoru 1944 povýšil Stalin Koněva na maršála. Jeho věčným rivalem byl Žukov. Stalin oběma nařídil, aby jejich vojska dobyla Berlín – oba pak přijali jeho kapitulaci. Ráno 9. května 1945 dorazily jeho tanky do Prahy. Následující rok řídil maršál přesuny sovětských vojsk z Rakouska do Německa přes ČSR – tím měly být ovlivněny volby ve prospěch KSČ. Po válce působil jako náměstek ministra obrany. Byl jedním z architektů Varšavské smlouvy a hned po jejím založení v roce 1955 velitelem jejích vojsk. Následující rok vedl sovětská vojska, která krutě potlačila lidové povstání v Maďarsku. |
Když za úsvitu 30. dubna zahájila sovětská vojska útok na Říšský sněm, Hitler spáchal sebevraždu. Odpoledne 2. května přestali klást Němci ve svém hlavním městě odpor.
Hitlerův nástupce velkoadmirál Karl Dönitz koketoval s myšlenkou na uzavření separátního míru se západními mocnostmi a s pokračováním boje proti Rudé armádě. Netušil, že kapitulace pouze na západní frontě je pro Washington a Londýn politicky nepřijatelná.
Československá obrněná brigáda vedená generálem Aloisem Liškou, která byla součástí britských sil, stále obléhala německou posádku v přístavu Dunkerque v severní Francii. Čechoslováci toužili po tom, aby se účastnili na osvobozování své vlasti. V polovině dubna přeskupil generál Liška své vojáky tak, aby mohl rychle předat pozice Britům. Nejdřív o to požádal Montgomeryho písemně a vzápětí za ním kvůli tomu odletěl. Avšak nejvyšší britský velitel tvrdil, že nemá jiný útvar, který by brigádu nahradil. Také poukazoval na dopravní a zásobovací obtíže: „Máte britské vozy, tanky a veškerou výzbroj, dostali byste se 1 300 kilometrů od našich skladišť!“
Nakonec Montgomery souhlasil s menší náplastí na tuto bolest: „Ať do Československa odjede symbolický Kombinovaný oddíl o 140 mužích, který se začlení do svazku 3. americké armády.“
V úterý 24. dubna se vydala tato jednotka, vedená podplukovníkem Aloisem Sítkem, na pochod. Dvě čety motorizované pěchoty na čtyřech obrněných kolopásových a třech pásových transportérech a protiletadlová baterie se šesti kanony, džípy a motocykly. V pondělí 30. dubna překročil oddíl staré československé hranice a poblíž dnešního Pomezí nad Ohří vztyčil státní vlajku. Druhý den zaparkovala jeho vozidla na náměstí v Chebu.
Patton: „Ohlásím se z pražské telefonní budky.“
Ve středu 25. dubna nařídil velitel 12. skupiny armád Omar Bradley veliteli 3. armády Georgi Pattonovi: „Ať tvoje vojska zajistí hranice Československa až po Rakousko!“
Američané postupně získávali přechody do nitra české kotliny. Některé museli urputně vybojovat s fanatickými nacisty, někde dokonce s dětmi v uniformách Hitlerovy mládeže – Hitlerjügend. Obsadili Aš, Cheb. Sokolov, Karlovy Vary, Klášterec nad Ohří, pronikali na Tachovsko a Všerubským průsmykem na Chodsko.
V noci z 3. na 4. května Churchill opět žádal Eisenhowera, aby zvážil osvobození Prahy. Vrchní velitel angloamerických vojsk si začal uvědomovat, že by to jeho divizím nedalo tolik práce. Proto v podvečer informoval Antonova: „...bude-li to situace vyžadovat, jsme připraveni postupovat v Československu až po linii řek Vltavy a Labe, abychom vyčistili jejich západní břeh...“ V té době sváděla Rudá armáda prudké boje ještě na Moravě a u Drážďan.
Generál Antonov hned druhý den odmítl: „Sovětské velení už udělalo nezbytné přeskupení vojsk a připravilo všechno k zahájení těchto operací... Aby se předešlo možnému promíchání vojsk, žádá sovětské velení generála Eisenhowera, aby nepostupoval se spojeneckými vojsky v Československu dál na východ od původně stanovené linie.“
To znělo logicky. Vždyť už nejednou se stalo, že ruští stíhači zaútočili na americké stroje, které se dostaly příliš daleko na východ. A v Jugoslávii naopak Američané bombardovali sovětskou kolonu. Takové nepříjemné omyly by se mohly přihodit i v Československu.
Ve skutečnosti však náčelník štábu Rudé armády lhal – jeho vojska se nezačala k útoku na Prahu ani připravovat. Ostravská operace, jejímž konečným cílem měla být metropole nad Vltavou, selhala. Nevyšel ani útok u Olomouce, který měl stejný úkol. Němci se pořád ještě silně bránili.
Povstání, den po dni4.5. - 9.5.1945 |
Mezitím v pátek 4. května v 19:30 hodin telefonoval Bradley Pattonovi, který měl svůj štáb v Regensburgu (Řezně): „Právě volal Ike. Máš zelenou na Československo, Georgi. Kdy můžeš vyrazit?“
„Hned zítra ráno.“
Když položil velitel 3. armády telefon, obrátil se ke svým důstojníkům: „Naším cílem by mohla být Praha.“ To dokáže, má pod sebou největší armádu, jaké kdy velel – 540 tisíc mužů.
Domažlická odbojová organizace Niva, která patřila k Radě tří, navázala 21. dubna spojení s americkou armádou za starou státní hranicí. Spojky informovaly Američany o německých postaveních a pomáhaly jim hledat nejvhodnější cesty.
Za ranního deště a sněžení začali Američané přecházet průsmyky do Čech. Do chodské metropole vjely tanky s bílou hvězdou v sobotu 5. května v poledne. První českou obcí za Nýrskem směrem na Klatovy byly Janovice nad Úhlavou, kam došla pěší hlídka v neděli ráno. Německá divize, která měla tuto oblast bránit, se už ve čtvrtek vzdala Američanům.
„Dobrý Bože!“ vykřikl nadšeně Beneš, když uslyšel v Košicích zprávy BBC o postupu americké armády. A volal na svou ženu: „Haničko! Američané právě vstoupili do Československa! Patton překročil hranice!“ Cítil v tom naději, že americká armáda dojede do Prahy dřív než Rusové.
Avšak pluky, které postupovaly v severozápadních a jihozápadních Čechách, místy narážely na poněkud silnější odpor, než bylo obvyklé v poslední době. Většina Němců se Američanům radostně vzdávala, protože se bála Rusů.
Ještě v sobotu 5. května převeleli od 1. armády k Pattonovi 5. sbor generálmajora Clarence R. Huebnera. Huebner právě večeřel na tankové střelnici v Grafenwöhru v jihovýchodním Německu, když mu to přišel povědět náčelník štábu.
Teď mám dvanáct hodin na to, než dostanu od nového velitele rozkaz – uvažoval generál před svým štábem.
Ale ještě mu nevychladla polévka, když se ozval Patton. Po několika vojáckých větách mu řekl: „Chci, abyste ráno zaútočil na Plzeň.“
Huebner souhlasil. Když se vrátil ke svému štábu, zavtipkoval: „Pánové, tentokrát jsem se zmýlil. Místo dvanácti hodin to bylo pouhých dvanáct minut. Za svítání vyrážíme na Plzeň.“
Zatímco v Evropě byla ještě hluboká noc, v sobotu 5. května změnili své názory vedoucí pracovníci amerického ministerstva zahraničních věcí. Poslali do Bílého domu naléhavé doporučení, aby americká vojska postoupila až k Vltavě. Tím by se totiž vytvořily výhodnější podmínky pro jednání s Moskvou o Československu. Ministerstvo bylo rozhořčeno jednáním Sovětů, kteří zabránili západním diplomatům, aby doprovázeli novou československou vládu při její cestě z Moskvy na osvobozená území. Ale prezident Truman, který stále ještě neuměl vládnout, nenašel čas, aby se takovou drobností zabýval.
Když se v sobotu k večeru Patton dovídá o bojích v Praze, volá Bradleyho: „Brede, já teď s tebou ztratím spojení a hlášení o postavení svých jednotek ti podám zítra z telefonní budky na Václavském náměstí.“
Bradley nesouhlasí: „O tom musí rozhodnout vrchní velitel – Ike.“
http://www.generalpatton.com/quotes/
GENERAL GEORGE S. PATTON, JR. QUOTATIONS
„A good plan, violently executed now,
is better than a perfect plan next week.“
„A good solution applied with vigor now is better than a perfect solution
applied ten minutes later."
„America loves a winner, and will not tolerate a loser, this is why America has
never, and will never, lose a war."
„A pint of sweat will save a gallon of blood."
„By perseverance, study, and eternal desire, any man can become great."
„Do everything you ask of those you command."
„Do more than is required of you."
„Fixed fortifications are monuments to man's stupidity."
„Good tactics can save even the worst strategy. Bad tactics will destroy even
the best strategy."
„I always believe in being prepared, even when I'm dressed in white tie and
tails."
„I am a soldier, I fight where I am told, and I win where I fight."
„If everybody is thinking alike, then somebody isn't thinking."
„If I do my full duty, the rest will take care of itself."
„In case of doubt, attack."
„It’s the unconquerable soul of man, not the nature of the weapon he uses, that
insures victory."
„Lead me, follow me, or get out of my way. "
„Live for something rather than die for nothing."
„May God have mercy upon my enemies, because I won't."
„Moral courage is the most valuable and usually the most absent characteristic
in men."
„Never
let the enemy pick the battle site."
„No good decision was ever made in a swivel chair."
„Say what you mean and mean what you say."
„Success is how you bounce on the bottom."
„The leader must be an actor."
„The soldier is the army."
„There is only one type of discipline, perfect discipline."
„War is simple, direct, and ruthless."
„Wars may be fought with weapons, but they are won by men."
„You’re never beaten until you admit it."
„You shouldn't underestimate an enemy, but it is just as fatal to overestimate
him."
„Attack rapidly, ruthlessly, viciously, without rest, however tired and hungry
you may be, the enemy will be more tired, more hungry. Keep punching."
„In landing operations, retreat is impossible, to surrender is as ignoble as it
is foolish. above all else remember that we as attackers have the initiative,
we know exactly what we are going to do, while the enemy is ignorant of our
intentions and can only parry our blows. We must retain this tremendous
advantage by always attacking rapidly, ruthlessly, viciously, and without
rest."
„An Army is a team; lives, sleeps, eats, fights as a team. This individual heroic
stuff is a lot of crap."
„War is the supreme test of man in which he rises to heights never approached
in any other activity."
„No sane man is unafraid in battle, but discipline produces in him a form of
vicarious courage."
THROUGH A GLASS, DARKLY
by Gen. George S. Patton, Jr.
Through the travail
of the ages,
Midst the pomp and toil of war,
Have I fought and strove and perished
Countless times upon this star.
In the form of many people
In all panoplies of time
Have I seen the luring vision
Of the Victory Maid, sublime.
I have battled for fresh mammoth,
I have warred for pastures new,
I have listed to the whispers
When the race trek instinct grew.
I have known the call to battle
In each changeless changing shape
From the high souled voice of conscience
To the beastly lust for rape.
I have sinned and I have suffered,
Played the hero and the knave;
Fought for belly, shame, or country,
And for each have found a grave.
I cannot name my battles
For the visions are not clear,
Yet, I see the twisted faces
And I feel the rending spear.
Perhaps I stabbed our Savior
In His sacred helpless side.
Yet, I've called His name in blessing
When after times I died.
BIOGRAPHY
One of the
most complicated military men of all time, General George Smith Patton, Jr. was
born November 11, 1885 in San Gabriel, California. He was known for
carrying pistols with ivory handles and his intemperate manner, and is regarded
as one of the most successful United States field commanders of any war. He
continually strove to train his troops to the highest standard of excellence.
Patton decided during childhood that his goal in life was to become a hero. His
ancestors had fought in the Revolutionary War, the Mexican War and the Civil
War, and he grew up listening to stories of their brave and successful
endeavors. He attended the Virginia Military Institute for one year and went on
to graduate from the United States Military Academy at West Point on June 11,
1909. He was then commissioned a Second Lieutenant in the 15th cavalry
Regiment.
Patton married Beatrice Ayer, whom he dated while at West Point, on May 26, 1910. In 1912 he represented the United States at the Stockholm Olympics in the first Modern Pentathlon. Originally open only to military officers, it was considered a rigorous test of the skills a soldier should possess. Twenty-six year old Patton did remarkably well in the multi-event sport, consisting of pistol shooting from 25 meters, sword fencing, a 300 meter free style swim, 800 meters horse back riding and a 4-kilometer cross country run. He placed fifth overall, despite a disappointing development in the shooting portion. While most chose .22 revolvers, Patton felt the event's military roots garnered a more appropriate weapon, the .38. During the competition Patton was docked for missing the target, though he contended the lost bullet had simply passed through a large opening created by previous rounds from the .38, which left considerably larger holes.
After the Olympics, Patton kept busy taking lessons at the French Cavalry School and studying French sword drills. In the summer of 1913, Patton received orders to report to the commandant of the Mounted Service School in Fort Riley, Kansas, where he became the school's first Master of the Sword. He designed and taught a course in swordsmanship while he was a student at the school.
Patton's first real exposure to battle occurred when he served as a member of legendary General John J. Pershing's staff during the expedition to Mexico. In 1915, Patton was sent to Fort Bliss along the Mexican border where he led routine cavalry patrols. A year later, he accompanied Pershing as an aide on his expedition against Francisco „Pancho" Villa into Mexico. Patton gained recognition from the press for his attacks on several of Villa’s men.
Impressed by Patton's determination, Pershing promoted him to Captain and asked him to command his Headquarters Troop upon their return from Mexico. With the onset of World War I in 1914, tanks were not being widely used. In 1917, however, Patton became the first member of the newly established United States Tank Corps, where he served until the Corps were abolished in 1920. He took full command of the Corps, directing ideas, procedures and even the design of their uniforms. Along with the British tankers, he and his men achieved victory at Cambrai, France, during the world's first major tank battle in 1917.
Using his
first-hand knowledge of tanks, Patton organized the American tank school in
Bourg, France and trained the first 500 American tankers. He had 345 tanks by
the time he took the brigade into the Meuse-Argonne Operation in September
1918. When they entered into battle, Patton had worked out a plan where he
could be in the front lines maintaining communications with his rear command
post by means of pigeons and a group of runners. Patton continually exposed
himself to gunfire and was shot once in the leg while he was directing the tanks.
His actions during that battle earned him the Distinguished Service Cross for
Heroism, one of the many medals he would collect during his lifetime.
An outspoken advocate for tanks, Patton saw them as the future of modern
combat. Congress, however, was not willing to appropriate funds to build a
large armored force. Even so, Patton studied, wrote extensively and carried out
experiments to improve radio communications between tanks. He also helped
invent the co–axial tank mount for cannons and machine guns.
After WWI, Patton held a variety of staff jobs in Hawaii and Washington, D.C. He graduated from the Command and General Staff School in 1924, and completed his military schooling as a distinguished graduate of the Army War College in 1932.
When the German Blitzkrieg began on Europe, Patton finally convinced Congress that the United States needed a more powerful armored striking force. With the formation of the Armored Force in 1940, he was transferred to the Second Armored Division at Fort Benning, Georgia and named Commanding General on April 11, 1941. Two months later, Patton appeared on the cover of Life magazine. Also during this time, Patton began giving his famous „Blood and Guts" speeches in an amphitheater he had built to accommodate the entire division.
The United States officially entered World War II in December 1941, after the attack on Pearl Harbor. By November 8, 1942, Patton was commanding the Western Task Force, the only all-American force landing for Operation Torch, the Allied invasion of North Africa. After succeeding there, Patton commanded the Seventh Army during the invasion of Sicily in July 1943, and in conjunction with the British Eighth Army restored Sicily to its citizens.
Patton commanded the Seventh Army until 1944, when he was given command of the Third Army in France. Patton and his troops dashed across Europe after the battle of Normandy and exploited German weaknesses with great success, covering the 600 miles across France, Belgium, Luxembourg, Germany, Austria and Czechoslovakia. When the Third Army liberated the Buchenwald concentration camp, Patton slowed his pace. He instituted a policy, later adopted by other commanders, of making local German civilians tour the camps. By the time WWII was over, the Third Army had liberated or conquered 81,522 square miles of territory.
In October
1945, Patton assumed command of the Fifteenth Army in American-occupied
Germany. On December 9, he suffered injuries as the result of an automobile
accident. He died 12 days later, on December 21, 1945 and is buried among the
soldiers who died in the Battle of the Bulge in Hamm, Luxembourg.
Remembered for his fierce determination and ability to lead soldiers, Patton is
now considered one of the greatest military figures in history. The 1970 film, „Patton,"
starring George C. Scott in the title role, provoked renewed interest in
Patton. The movie won seven Academy Awards, including Best Actor and Best
Picture, and immortalized General George Smith Patton, Jr. as one of the
world's most intriguing military men.
Tato je dcerou jednoho z vojáků, co osvobozovali s divizí Generála Pattona svět... do barev a schopností.
Love Story z knihkupectví...
Ona o On,
milenci věční
z knihkupectví
U dvou Vousů..
.
On,
román
od Balzaca,
prach sedal
mu do licousů..
.
Ona,
novela
(prý úspěšná)
od Danielle Steel..
.
Trávili tu
bok po boku
šťastně nekoupeni
spoustu
hezkých chvil..
.
Jednoho dne
přebrali však oba
vůně z knih
a na polici šera..
.
Nezvládli objetí
a ona zřítila se
k zemi
potupně rozevřena..
.
Vida,
že záchrany jí není
a čest její je zostuzena,
sebevraždu spáchal
gentleman ten
skokem z police..
.
Brzy ráno
kos černý uviděl
tragédii tu z ulice
a slzy kosí ronil
jako hrachy..
.
Taková
to byla láska knižní..
Prý za všechny
prachy..
.
Ofra
Sad plný květů...
Chybíš mi..
Jako řece voda
když chybí..
Voda,
co po těle
mlčky mi stéká
a teče dolů
prázdným
mým klínem..
Klínem,
co není tou číší
a já
nejsem
tím vínem,
ze kterého tak často
točí se ti hlava..
Chybíš mi..
Sad plný krásných
je květů..
V tom mém slunce
si posedává..
.
Ofra
Mít v sobě...
Mít v sobě poledne,
i když se právě smráká..
Květiny pohladit..
I ty,co spálil mráz..
Zvedat se k úsměvu,
i když bolest
v hloubi tě drásá..
Rozdat i poslední
a vroucně milovat..
¿?
Ofra
Nepřestávat...
Zanořit
dýku do smutku..
Až po okraj
v bolesti své
se smočit..
Zhasnout
den nad sebou,
do labyrintu tmy
nebát se vkročit..
Tápat..
Hledat
a vracet se..
Třeba i zběsile
v něm kroužit..
Po Světle,
po lásce
a pravdě v nás
však nikdy
nepřestávat
toužit..
Ofra
Zítřek umírá...
Bolíš mne,
světe…
Bolíš…
Nemoc těžkou
skrýváš…
V zahradu rajskou
měl jsi přitom růst…
Ideály mizí,
láska,
krása,
v sebe víra…
Místo pravdy
práší se od úst…
Po nás potopa,
slýchávám často…
Kde vůle není,
z dobrého
nepovstane nic…
Zítřek prý
nikdy neumírá…
Jenže ty
bolíš mne, světe…
Bolíš…
A bolíš čím dál víc…
Ofra
Hledám tě, slunce...
Hledám tě, slunce…
Hledám na stráních,
kde mezi kopretiny
schováváš
svou hlavu…
V korunách stromů
tě hledám…
V kamenech,
v nichž ještě cítím
tepat lávu…
V horách tě hledám,
kde vítr pláče do kleče
a pod kameny…
Hledám tě v ulicích,
život kde proudí
zběsilý a unavený…
V mé poušti tě hledám,
přestože tam zlatem
plníš mi dlaně…
Slunce,
hledám tě…
Hledám…
Vypal znamení
Naděje a Lásky,
mi prosím na ně…
Ofra
Růže od tebe...
V těch
od tebe růžích
chci dnes spát…
Obalit se jejich vůní
a s úsvitem
voňavá ti dát
na tváře
malé svoje dlaně
s pohledem
v tobě hledající laně…
Dobrou noc…
Teď můžeš klidně,
klidně… spát…
.
Ofra
Jsme-li...
Jsem-li
tvá cesta,
ty moje síla
jít kupředu
a dál…
Jsi-li
vánkem mým,
já v něm listem
ze stromu,
který na slunci
se hřál…
Jsem-li
tvým úsměvem,
ty melodií
srdce mého…
Jsi-li
srdce mého tepem,
já vírou,
že jsme tu
jeden pro druhého…
Jsem-li
semínkem, které
hřeješ ve své dlani,
já pro tebe
i půdou jsem,
z níž pro tebe
opět zrodím se
zítra
za svítání…
Ofra
Stínohra...
Až zhasne svíce
a hvězdy zblednou,
duše naše i těla
k sobě se zvednou…
Obraz stínů,
co tančil,
měkce si sedne
a paže
toužebně neposedné
v stínohru něžnou
zvolna se slijí,
jak ručičky hodin
na orloji,
když zvony právě
půlnoc bijí…
Ofra
K prameni...
Až ticho s krásou
dojdou k prameni,
snad duše má dá
mi znamení…
Po okraj láskou
mysl budu plnit…
Duše má v bocích
se bude vlnit
a všechny za mnou
hradby stínů
se rozmělní
v klidnou pantomimu…
V to nebesky krásné
divadlo…
Ofra
Po kouskách...
Podej mi ruku svou
nebem přes oblaka…
Co bylo včera,
dnes už není…
Země je všelijaká…
I když duše má
s tebou jde všude,
kam kráčíš,
ty s lehkostí orla
mne pouštíš
a po kouskách ztrácíš…
The veteran Canadian singer, poet and novelist’s death was announced on his Facebook page shortly after 8:30pm in New York.
“It is with profound sorrow we report that legendary poet, songwriter and artist, Leonard Cohen has passed away. We have lost one of music’s most revered and prolific visionaries,” read the statement by his record label, Sony Music Canada.
It continues: “A memorial will take place in Los Angeles at a later date. The family requests privacy during their time of grief.”
