Vrak lodě s košem na Basketball

Ráno mne probudila zima,cítím všude vlhko ,sakra to nebyl dobrý nápad spát jen tak pod širákem.Vykouknu ze spacáku a vidím jenom mlhu, která se válí od oceánu směrem k nám.Podívám se směrem na místo, kde včera byly velryby a ony tam pořád ještě jsou!Vytrvale rybaří dál.
Po nezbytné snídani se pomaličku balíme, prostudujeme trasu, která na nás čeká a pomoci přílovové a odlivové brožurky zjišťujeme, že bychom měli co nejdříve vyjít.Tato malá knížečka je velice důležitá,neboť některé úseky se dají přejít pouze pokud je veliký odliv.Pokud by se vám stalo, že špatně odhadnete čas ,může se vám stát, že zůstanete uvězněni v lepším případě na několik hodin na nějakém útesu, kam utečete před sílou oceánu.V horším případě se utopíte jako myš.
Pomaličku šlapeme po pláži,písek je dost sypký,obtížně se po něm jde,chvílemi vypadáme stylem chůze opravdu jako ti horolezci, kteří zdolávají Mount Everest.
Dnes nás čeká takovýto terén skoro po celých 14 kilometrů naší dnešní části.Po 5 kilometrech už zdálky vidíme na pláži obrovskou část potopené lodi.Dojdeme blíže a po bližším ohledání zjišťujeme, že na malé plošince na této lodi se někdo rozhodl zahrát basketball a tak tam postavil koš!

Pomaličku šlapeme dále, po nezbytných přestávkách docházíme k torzu mrtvé velryby.Vypadá zdálky jako kus pohozené oranžové plastické folie…ty jo .Po touto folií se skrývají kosti o velikosti lidského stehna. Později jsem se dozvědel, že před třemi lety 4 velryby vypluly na pláž a nemohly se dostat zpátky.Při záchranné akci se podařilo 3 zachránit, ovšem jak dopadla další, vidíte na obrázku. Při dvacátém kilometru docházíme k ústí Klanawa river, kde se koupeme v malé zátoce, kde se mísí slaná voda s řekou.Brrrr. Je to dost studený, tak kolem 7 stupňů,ale jsme tak zpoceni, že vnímáme jenom krásné osvěžení našich těl.

A hurá, čeká na nás lanovka.Vcházíme na malou plošinku, kde se nachází ocelová lana a na nich zavěšená kovová kabinka, která pojme dva lidi spolu s batohama.Potom následuje tvrdá práce v podobě tahání lana na vzdálenost asi 200 metrů. Já jsem se projel dvakrát, protože při mé skleróze jsem samozřejmě zapomněl na druhé straně moji lyžařskou hůlku, kterou používám jako oporu po celý můj výlet.

Hodinu poté docházíme na místo určení Tsuutsiat falls, které přecházíme asi o dva kilometry, kde nacházíme nádherné místo za chráněným převisem velice blízko u jedné z nejznámější atrakce Hole in the Rock. Stavíme náš Camp, nastává obvyklá rutina v podobě filtrování vody. Je důležité vodu filtrovat.Voda je všude křišťálově čistá, jedná se hlavně o Bobry, kteří mohou zaneřádit vodu cizopasníky a Baktériemi.{Beaver fever}. Za další nevíte, jestli někde nahoře po řece neleží nějaké mrtvé zvíře. A nastává čas pro masáž. Holky jsou bývalé horolezkyně, mají sílu v prstech a studují medicínu, takže jsou zvláště obratné při masáži zad a věřte mi, není nic příjemnějšího po 6 hodinách chůze s batohem na zádech….