Vstupte, bude půl

V černé košili a šedém saku,
pane, čekal jsem Vás až za soumraku.
Za skleněnou výlohou,
vím, mé oči vyděšené za to nemohou.

Ale jde z Vás strach.
Pane, světlo je v uličkách.
A odmítání Vás, mi zřejmě nepomohou.

Hlavu máte skrytou, ale tuším smích.
Je dávno po deštích a v dobu neurčitou.
Mezi pannou a v blížencích,
mám Vaší podobu, v duši dávno vrytou.

Čekám, až vstoupíte do místnosti,
sklenku jsem dopil a odložil na stůl.
Usedl do tmy, smířený a bez lítosti.

Vstupte pane, brzo bude půl..