Poslouchej tiše
Poslouchej tichou melodii tepů srdcí,
která se ve vzpomínkách vrací,
jak táhla je síla mocné touhy nespoutaná,
rána bez tvého objetí jsou chladná.
Jako mráz krystalky kreslící obrazy,
vidím ještě v srdci jasné odrazy,
jak rty dotýkali se rtů něžným chtíčem,
nešlo odemknout zavřené dveře klíčem.
Měli jsme prorazit hráz pokušení,
jak moc velké bylo by to dopuštění,
když jsme jen jednou tady a teď,
narazili jsme na holou zeď.
Jen řekni naposledy slova v srdci,
slyším je i když jít v před už nechci,
zastavit měl se čas v čase našem,
smáčet měli jsme se nechat deštěm.
Ledovou tříští která duší projíždí,
hřej mě když to zase zastudí,
neotáčej se zády k odrazům z minula,
i když nás láska minout musela.
Veronika Werner
|
