Dejchnu ti na brejle a zabloudíš
Na počátku bylo prázdno
překypující nekonečnými možnostmi
Jedna z nich jsem já
Simultánně sedím na pyrámu
v krajině která chumelí
pološero
a jediným svým gestem hochštaplera
tvořím místa i časy
do nichž se větvím
[[Uprostřed vinohradu který jsem
právě před chvílí opustil
- abychom si prohodili role -
kráčí ke mně dívka
Ano mohla by to být Košířská Madona
Jsme jedna srostlice
Slyším ji zpívat: pomsta dobrem je nesnadná
Potom mi podá vodu jež je děkuji]]
Naše pazoury jsou daleko
za manikýrou boha
Tam v ratejně peripetií
kde si vytváříme
stále stejné reality
Myriády trudovitých bazilišků
kopají hroby a podpalují vědomí
Přitom stačí u potoka
v remízku
zasadit květinu
a chodit se na ni dívat tak
jak na sebe pohlíží jen ona
[[Dejchnu ti na brejle a zabloudíš
ale pokud budu doopravdy chtít
dám si tě opět dohromady
uplácaného z hrnčířské hlíny]]
Zdá se mi o tom jak sním
Ihned za vedlejším rohem
jsem přistižen in fraglanti
odhalujíc vyrážky mystikům a
šarlatánům
Strýček lamželezo je přibit ke
kříži
za kuplířství se slovy
Kolem poletují jako mouchy skutky
které mršina už dávno nebaví
Stoupám na pavlán a kynu
armádě mých já pode mnou
Nebojím se protože vím
že mě pávi k smrti neukřičí
|