KAREL KRYL vstoupil do čítanek.
Vycházejí jeho sebrané spisy. Vyšlo několik knih o jeho životě. Poskytl stovky
rozhovorů. Kritika ho napadala i vynášela do nebes. Odmítl nabídky na vysoké
státní funkce. Dušan Rapoš o něm natočil film, složený z jeho písniček.
Jeden z autorů knížky HVĚZDY A REBELOVÉ VE HVĚZDÁCH (1997) dělal tiskového
mluvčího filmu „Kdo jsem?“. Sochaři chystají jeho busty, fan kluby usilovně
shánějí nové a nové nosné materiály. Pouze jedenkrát za život požádal on sám o
rozhovor s astrologem – kamarádem PETREM MESSANYM.
V JAKÉM
ZNAMENÍ SES NARODIL A CO TI TO PŘINESLO, JAK SES S TÍM VYROVNAL?
Já jsem si to sám
nepočítal; to mi řekli a vypočítali jiní odborníci, tak tedy jsem Beran
Beranovič Beranov v třetí dekádě Berana, tedy 12. dubna. Podle čínského
horoskopu, krom Berana, jsem také Opice. Čtyřicátá čtvrtá byla Opice, kromě
toho ascendent mám mít podle těch horoskopů ve Střelci.
TO
ZNAMENÁ, ŽE SES NARODIL V KOLIK HODIN?
Hodně ráno –
v noci, hodně brzo jsem utíkal do druhého dne v půl jedné, nebo ve
čtvrt na jednu. Pro mě to dělali lidé, aniž tušili, kdo jsem. A mé dcery, ty
různě takhle po světě shledávají totéž. Je tam působení na lidi, veřejná
činnost, je tam zpupnost, drzost, vyzývavost, někdy až to beraní přímo spíš
„hlavou proti zdi“ a pokud možno ji rozbourat; to se čas od času daří. Prý.
Kromě toho jsem nestálý, vznětlivý a všechno, co k tomu patří, to se nedá
nic dělat. Je tam také, že jsem inteligentní, a to se nezakládá na pravdě, to
je zase podle čínského horoskopu. Já se pomalu učím, a když se pomalu učím, tak
si hodně pamatuju.
ZATÍM
JSI ZMÍNIL A ZMÍRNIL SVÉ MÍNUSY, COŽ JE OBDIVUHODNÉ, PROTOŽE LIDÉ O SVÝCH
ZÁPORECH MOC NERADI HOVOŘÍ. ŘEKNI MI O SVÝCH KLADECH, TY PŘECE ZNÁŠ, A TÍM, ŽE
JSI TAKHLE VEŘEJNĚ ČINNÝ, TO MÁŠ VYZKOUŠENO A VÍŠ, KDE JSI SILNÝ, A KDE TO PŘINÁŠÍ
DOBRO.
Řekněme, že jsem dost
vytrvalý, pokud chci jít za věcí, že u ní vydržím. Sice se učím pomalu, ale
zato spoustu věcí údajně zůstane v hlavě viset, to musím říct, když se
píše písnička, znám ji zpaměti, ale jenom to důležité. Ale jelikož jsem ženat a
mám ženu Lvici, rovněž ohnivé znamení a ona je ještě navíc narozena v Hadu
– víme, co dokáže provést Had s Opicí a co dokáže provést Lev
s Beranem – tak jsem totálně pod pantoflem. To už tak bejvá. A ví se, že
peníze zůstanou u Lva a ne u Berana. Nejsem mstivý, neumím to, takový jsem
podle hvězd, údajně vybuchnu, ale okamžitě zapomínám, to znamená, ta exploze je
mnohdy neopodstatněná a navíc se to sbírá, takže dokážu ještě dost dlouho čekat
a ještě čekat, ale potom z absolutně malicherného důvodu se prostě ten
pohár naplní a tak exploduju. Což je taky pravda.
ANO, TO
VŠECHNO UŽ K BERANOVI PATŘÍ.
To jsou spíš záporné
věci. Já si je vybírám, protože já z těch záporných věcí spíš se potom
pokouším něco vykřesat, ovládat se a z toho jsou ty dobrý. To znamená
ještě kromě toho, že mívám potíže se zdravím.
TO SE
CHCI ZEPTAT.
A to je hlavně hlava.
To už u znamení Berana bejvá, to je i u těch Opic. A že mám poměrně slušnej
odhad situace, nicméně přeháním.
INTUICE.
BEZ NÍ BY TOTIŽ ČLOVĚK TUPĚ, JAK SE ŘÍKÁ, ZÍRAL NA TO, CO SE DĚJE, ALE JAKMILE
MÁ INTUICI, COŽ U BERANŮ JE ODHAD, TAK ŘEŠÍ SITUACE Z TOHOTO MOMENTU. JAKÉ
MÁŠ TY S TÍM ZKUŠENOSTI? MĚL JSI JI, NEBO ŘÍKAL SIS NĚKDY PŘEDEM: POZOR,
TADY SE NA MĚ ŘÍTÍ BALVAN.
Já o tom nerad
mluvím, poněvadž se toho bojím. Musím podotknout, že jsem třikrát, čtyřikrát
měl takovej moment, kdy nevěřím na náhodu. Já jsem myslel, jako že ta intuice
nebo vnuknutí, já nevím, jak se to nazývá – všechno, lidi, že taky jsme, to je
prostě osud. Já na osud méně věřím, myslím, že je to poslání, že je to řízení.
Ale to je zas ta další záležitost, která se týká mé víry. V tom jsem taky
trochu blouznivec, velice nerad mám autority. To znamená, že ve chvíli, kdy
uznám autoritu, tak ji musím mít perfektně ověřenou, že je to ona, ale zase se
hrozně často klamu. Bývám zklamán, vzhledem k tomu, že se domnívám, že
dost dávám, ale také tím pádem vyžaduju, a nechápu, že lidi nejsou ochotni dát
stejně moc. A to kompletně co mají, že si třeba spoří, to je takový co já, když
do něčeho jdu, tak jdu naplno, že jo. Nevím, někdy je to dobře a někdy je to
průšvih. O tom je mých několik soudů, které mám permanentně, protože dost
snadno skáču na špek v dobré víře, že to lidé myslí vážně. To je ovšem
Beran, ten do toho jde rovnou. Jinak je tam ovšem ascendent, to je někdy osud
daleko víc. Tam je jako Střelec, to je taky ten třetí do trojúhelníku
v tom ohnivém. Ale to je člověk, který prahne po svobodě, nekázeň, útěk od
věcí a pokud možno, (easy going) pokud nezvládne sám sebe, a v tom momentu
mám úlety, říkám, vlezte mi na záda, já chci jít na ryby. Nechat všechno
plavat. Já to pochopitelně neudělám, protože jsem se naučil, že se to vymstí. A
určitě jsem těkavý člověk, který dlouho hledal, co má dělat. Vždycky se do
něčeho pustím, tak se z toho stane povolání, protože to dělám důrazně a
pak na mnohé věci nestačím, to je pravda: protože jsem začal jako kluk rozbíjet
šutry a potom kaktusy, potom bůhví co a potom sběratelství, známky a potom dál
a pak jsem začal psát, pak jsem začal kreslit, to znamená malovat, to se dalo
dohromady a pak kytara a zase kus a přibývalo pořád nějakých úkolů a tam
samozřejmě tím pádem trpí to, co mi vyčítá mnoho kritiků, to hluboké zaujetí
jednou věcí. A vždy potom v tom vzdělání a v tom důkladném pochopení
hloubky, materiálu schází. Já dostávám vždycky, já nejsem specialista na levý
ucho, já něco o tom vím, že to ucho je, ale nezůstanu u toho, abych se dobral
prostě k tomu, co vlastně v tom uchu je, že je tam kladívečko, a teda
to je ten moment, že prostě člověk klouže mnohdy po povrchu a nedobere se tý
podstaty, nebo tý hloubky absolutní znalosti.
JÁ BYCH DO TOHO VSTOUPIL: TÍM,
ŽE JSI BERAN, ASCENDENT STŘELEC, TO JE SEPĚTÍ S PŘÍRODOU. STŘELEC, TO JE
SVOBODYMILOVNÝ ČLOVĚK, POHYBUJÍCÍ SE V PŘÍRODĚ A VŠE CHÁPAJÍCÍ. PROTO, JAK
JSI ŘÍKAL KAMENY A TAK DÁLE, VŠECHNO TOHLE JE PŘÍRODA A TEĎ SE VRACÍM ZPÁTKY, I
TVÁ TVORBA, I KDYŽ TŘEBA KRITIK ŘÍKÁ, ŽE JSI NEPOSEDNÝ, ŽE NEVYDRŽÍŠ U JEDNÉ
VĚCI, ŽE JI NEPROBEREŠ, NE, TY JI PROBEREŠ V TÉ ROVINĚ VZTAHU ČLOVĚKA DO
PŘÍRODY, PŘÍRODA K ČLOVĚKU, ČLOVĚK MEZI ČLOVĚKEM. TO JE TOTIŽ VELICE
NUTNÉ, A JAKMILE SE TOHLE ZPRONEVĚŘÍ, JAKMILE SI ZDE ČLOVĚK ZAČNE Z TOHO
BUDOVAT SVŮJ ZÁMEK, NĚCO SVÉHO, TAK SE DOSTÁVÁ TAM, KAM SE DOSTÁVÁ OKOLNÍ SVĚT
A CHCI SE ZEPTAT. I TVÁ TVORBA I TVŮJ POHLED, VLASTNĚ, DALO BY SE ŘÍCI, VYCHÁZÍ
Z PODSTATY ASTROLOGIE; JSI TAM ZAROSTLEJ, PATŘÍŠ TAM A I TAKHLE SE VLASTNĚ
CHOVÁŠ: ŘEKNI MI K TOMU, ZDA JSI TO MĚL NĚKDY V POCITU NEBO JESTLI TO
ŠLO SAMOZŘEJMĚ?
Já si to uvědomil vždy při svých rozchodech
či rozvodech a mám-li teda partnerku, která se ke mně nehodí a která buď
odejde, nebo mi uteče, nebo já od ní v té chvíli prostě dostával, potom
hloubání do končin, vždyť to byl Kozoroh, a že byl tam a tam, jo, a to vůbec
nemohlo jít dohromady a támhle to jsou Ryby, já bych se s tím nudil a tak dále.
No a Váhy, to bych zešílel, mít Váhy, já jsem je měl v rodině – to všecko
jsem měl v rodině – takže vím, kde lítají jiskry a kde… Já mám navíc samou
vodu kolem sebe. Můj brácha je tuším v březnu, takže to je Ryba a moje
sestra je v únoru, což je Vodnář, no a jinak maminka, tuším, byla
v říjnu, což to už jsou ty Váhy, ale možná je snad v červnu.
TAK TO BY BYL BLÍŽENEC NEBO
RAK.
Právě. To mám okolo sebe, proto jsem se tak
vymykal, s jedním i s druhým jsem si vždycky perfektně popovídal a
pak jsme přišli tři dohromady a okamžitě byly jiskry. Prostě to nešlo, já jsem
tam nikdy nepasoval, jako s jedněma nohama, když se jde dohromady, tak
prostě vždycky jsem já byl ta černá ovce, protože jsem byl z jiného
znamení, možná, a na druhý straně mě měli zase rádi, to musím říct, asi protože
jsem byl takovej divnej, já jsem strašně brečel, já jsem byl zlej, zlý dítě.
ALE URČITĚ JSI NELHAL, RADŠI
JSI ŘEKL PRAVDU A POPRAL SES A DOSTAL ZA TO FACKU, NEŽ ABY SIS VYMÝŠLEL NĚJAKÉ
VOLOVINY.
No tak tohleto s tím lhaním, abychom se
skutečně dostali k pravdě; já jsem lhal, jako když tiskne (Kryl & Scotti),
zatloukal vždycky a trval jsem na tom, protože jsem nechtěl přiznat, že jsem
rozbil okno a zaťal jsem se, a neřekl jo. Abych přišel na to, že nemá cenu
lhát, protože si špatně pamatuju, to je ten důvod, nikoliv to, že bych to
dělal, protože jako bych byl bezpodmínečně pravdomluvný, ale když člověk řekne
lež, tak si ji musí dobře pamatovat, aby to příště neřekl jinak, a na to jsem
dost líný, když to není bezpodmínečně nutné, tak radši… proč se tím zatěžovat.
Což je taky věc, kterou jsem tu zjistil, že mám přátele kolem sebe, nebo známé,
kteří lžou i když nemusí. Lžou, protože se to naučili, nebo že to mají možná
v tom znamení, no já nevím. Nemusí to být lhaní, ale neříkají pravdu nebo
neříkají to, co si myslí nebo neumějí vyslovit pravdu.
BOJÍ SE PRAVDY A BOJÍ SE SAMI
SEBE, ŽE TA PRAVDA VLASTNĚ VYŘČENÁ BY JE K NĚČEMU ZAVAZOVALA A V TOM
JE ASI I TAKY TAKOVÉ TO PROKLETÍ LIDSTVA.
Já si čtu horoskopy vždycky a to je můj vztah
k horoskopu, já si tady vždycky přečtu horoskop, to, co jsem, to jsem si
z toho přečetl a to když sedí, tak na tom něco je a vždycky, když si čtu
horoskopy v novinách a přečtu si všechny horoskopy od shora dolů, tak se
všechno na mě hodí. Mohl bych být kterýkoliv, co nemám dělat a co mám dělat,
vyhněte se, to jsou takové všeobecné rady a myslím, že to tedy astrologie není,
i když tomu tak říkají.
TO UŽ NEMÁ S ASTROLOGIÍ
NIC SPOLEČNÉHO. TO JE SPÍŠE ZÁBAVA, A DALO BY SE ŘÍCI, ŽE TO JE NA ZÁKLADĚ,
NEBO NA ASTROLOGICKÉ TÉMA PSANÉ NESMYSLY A ANEKDOTY, VŮBEC NE, KDO TY…
Mě by zajímalo, do jaké míry věci může
ovlivnit. Králové si dávali svým dětem horoskop sestavit. Potom se říká, že
vojevůdci a státníci, kteří táhli do bitev, prostě když byli nepříznivé hvězdy,
do nich nešli. Když to vyjde a je to dobrý, tak já tomu věřím a když je to
špatný, tak odmítám. Já to potom rozbiju, ale jak je to dneska fajn tak jdem,
tak to dopadne možná špatně, to je jedno a to už si to člověk ovlivňuje sám,
trochu. Do jaké míry, se ptám! Do jaké míry může člověk ovlivnit tenhle osud?
JEDNA ZÁSADA – NIKDY NIKDO
Z RENOMOVANÝCH ASTROLOGŮ, PROFESIONÁLŮ TI NEŘEKNE: ZEMŘEŠ 14. ČERVENCE ZA
TŘI ROKY. TO NIKDO NEUDĚLÁ, TO ANI NELZE A ANI TO TAM NEMÁŠ NAPSÁNO, PROTOŽE
PŘECE JENOM URČITÉ BARIÉRY, URČITÉ ZÁBRANY TADY EXISTUJÍ. KDYBY TO NEBYLO, TAK
VLASTNĚ ČLOVĚK VSTOUPÍ NĚKAM, KDE BY NADĚLAL STRAŠNĚ MOC ZLA. JESTLI VYJDE NEBO
NEVYJDE, JE JEDNA VĚC. JÁ TI ODPOVÍM JEDNÍM ZAJÍMAVÝM PŘÍBĚHEM. PREZIDENT
REAGAN AŽ DO DOBY, NEŽ NA NĚJ BYL SPÁCHÁN ATENTÁT, NEMĚL ASTROLOGA,
V MOMENTU, JAK SE TOTO STALO, JEHO MANŽELKA NANCY POŽÁDALA, NEVÍM, JAK SE
TA PANÍ STRAN ASTROLOGICKÝCH PŘEDPOVĚDÍ JMENUJE, JEJÍ KNÍŽKA DOKONCE UŽ U NÁS
TAKÉ VYŠLA V PŘEKLADU, A TATO DÁMA FIRST LADY VŠECHNO REAGANOVI KOMPLET PŘIPRAVOVALA
Z POHLEDU ASTROLOGIE, PROTO TEPRVE TEĎ TO MOHLI PŘIZNAT, AŽ PO TĚCH
LETECH, KDYŽ UŽ NENÍ PREZIDENTEM U*S*A*. TEHDY ALE VŠICHNI BYLI NA VĚTVI, KDYŽ
MĚLI LETĚT NÁHLE NĚKAM DO TRAMTÁRIE, DO ČÍNY, KDY ZKRÁTKA LETADLO PŘIPRAVÍ NA
LETIŠTI KE STARTU A ASTROLOŽKA JIM ŘEKLA: V ŽÁDNÝCH TŘINÁCT HODIN, KDYŽ UŽ
MUSÍTE LETĚT V TENTO ČAS, TAK V TŘINÁCT DVACET SEDM. TO JE ALE
NEMOŽNÝ NELETĚT, ZNĚLA ODPOVĚĎ PERSONÁLU. TAK SI VYMYSLELI VŠECHNO MOŽNÉ, ŽE
PREZIDENTA BOLÍ BŘICHO, NEBO ŽE PRÁVĚ TEĎ DOSTAL STÁTNICKÝ TELEFON. ZKRÁTKA SI
TO ZAŘÍDIL VŽDY TAK, ABY MU TO VŠECHNO VYŠLO. TO BYL MANÉVR, REAGAN JE PRO MĚ
TEN NEJVĚTŠÍ ŠACHISTA V DĚJINÁCH, PROTOŽE TO CO UDĚLAL SE SVĚTEM, SVĚTE
DIV SE, TO, JAK DOKÁZAL POSTAVIT, SESTAVIT A PŘIHRÁT, NO, TO JSOU OPRAVDU
HVĚZDY, TO UŽ NENÍ LEDAJAKÁ NÁHODA A OD TÉ DOBY, CO HO TATO DÁMA ASTROLOŽKA
DIPLOMATICKY VEDLA VĚDOUC, ČILI TEHDY SE MU NIC NESTALO, ŽÁDNÉ ZDRAVOTNÍ
POTÍŽE, VŠECHNO BYLO, TAK MU TO SDĚLILA, ANO, MÁTE TOHLE A TOHLE A PŮJDETE NA
OPERACI TEHDY A TEHDY. ALE ŘEKLA PŘESNĚ, KDYŽ MĚSÍC BUDE NARŮSTAT, TAK ANO,
ABSOLUTNĚ NE JINDY. PŘESNĚ MU ŘEKLA, V KOLIK, TAKY CHIRURGICKÝ TÝM, KTERÝ
TAM STÁL, BYL POD PŘÍSAHOU, ŽE NESMĚJÍ NIC PROZRADIT, A PŘESNĚ ŘÍZLI, DALO BY
SE ŘÍCT NA VTEŘINU. JÁ VÍM, ŽE JE TO K SMÍCHU, ALE TEĎ TI POVÍM NĚCO ZAJÍMAVÉHO.
VEZMEME TO OBRÁCENĚ, KDYŽ TY PŮJDEŠ K ZUBAŘI, PROTOŽE TI MAJÍ VYTRHNOUT
ZUB, PROTOŽE JE TO ZDRAVÉ. ŘEKNU TAKOVOUHLE BANALITU. A JÁ TI PŘESNĚ SPOČÍTÁM
KDY A ŘEKNU, KARLE, PROSÍM TEBE, DNESKA NE, DNESKA V PONDĚLÍ NE, PROTOŽE
TAM MÁŠ JÍT PODLE HVĚZD AŽ VE STŘEDU, DOMLUVÍŠ SI TO NA STŘEDU, ALE JEŠTĚ
PŘIPOMENEŠ TOMU ZUBAŘI, ABY TI HO VYŠKUBL TEN ZUB ZARYTÝ JAK RUBL, MEZI JEDNOU
A PŮL DRUHOU. JE-LI TO KAMARÁD, PONĚVADŽ JÁ CHODÍM ZÁSADNĚ JENOM KE KAMARÁDŮM,
TAK SE MI BUDOU POŠKLEBOVAT, ALE RESPEKTUJÍ TO A V TEN MOMENT, JAKMILE SE
TO STANE, TAK TOBĚ ZAČNOU POMÁHAT TYTO PŘÍRODNÍ SÍLY. ZA PRVÉ TO, ŽE SE TO
PODAŘILO, ABY TO BYLO V TENTO ČAS, TO ŽE JE TO VČAS, KDY LUNA MÁ TEN
VZESTUPNÝ TREND A KDYŽ TOHLE VŠECHNO DÁŠ DOHROMADY, NAJEDNOU SI UVĚDOMÍŠ, ŽE TO
VLASTNĚ BYLA SRANDIČKA. ZUBŮ SE BOJÍME, VIĎ? TO JAKO KAŽDÝ MÁ VŽDYCKY, JAKO
TAK, NĚJAK, TROŠIČKU… A TY ZVLÁŠŤ, PROTOŽE JE TO HLAVA A JAKMILE SE NA NI
SÁHNE, TAK KAŽDÝ BERAN JE VELICE HÁKLIVÝ A CITLIVÝ NA HLAVU. TAKŽE TOTO JSOU
ASPEKTY, KTERÉ TI PŘIROZENĚ POVZBUDÍ TVOJI PSYCHOLOGII A V TEN MOMENT SE
TI TO HOJÍ DVAKRÁT TAK RYCHLEJI. TEN, KDO PŘISTUPUJE K OPERACI NEBO
K TĚMTO ZÁKROKŮM Z TOHOTO POHLEDU, MÁ NÁSKOK PŘED OSTATNÍMI, PROTOŽE
TAM NEDOCHÁZÍ KE STRESU, A JAK VÍŠ, KAŽDÁ BUŇKA JE ŽIVÝ ORGANISMUS A KAŽDÁ
BUŇKA PODLÉHÁ STRESŮM A JAKMILE HO ODSTRANÍŠ, TAK MÁŠ VYHRÁNO, TAK TO PULSUJE.
Zajímalo by mě jenom, popírá-li se vliv hvězd
a tak dále, že je to buržoazní pověra: táži se, proč máme příboj, proč máme
takové klimatické potíže, proč se nám tu a tam tamto a ono stane, když tedy ty
hvězdy na to nemají, protože jsme takoví všímaví, když jsou sluneční skvrny,
proč? A tam už je třeba se zamyslet. Kam jde samozřejmě horoskop
v novinách a kam jde skutečně vliv záření kosmických hvězd a tak dál a ten
vliv tam prostě automaticky je, to se ví, a ne nadarmo měli Rusové první vzor,
jak křičeli proti buržoazní pavědě, měli všechny tyto instituty atd. Měli to
v ruce. Konec konců přenášení myšlenek nebo chiromantie, ano, tady máme
zrovna takovou jednu věc, kdyby nekoukali do ruky lidí, tak by nezjistili, že
jsou otisky prstů a že každý člověk je jiný. Pravděpodobně má chiromantie svůj
význam a má také praktické využití. Já jsem si četl, co mám v pravé a co
v levé, o to jsem se svého času zajímal, to bylo takové to sebezkoumání.
Každý má jeden okamžik, kdy se k tomu dostane, já jsem se k tomu
dostal poměrně brzo zásluhou toho, že mě soudruh Husák upozornil
s výstrahou, že hranice nie je korzo. A tam venku (…po 9.9.1969…) s naučením jazyků jsem se dostal i k této
literatuře, která tady nebyla. Snář se ještě čas od času našel. Jsou momenty, o
kterých víme pramálo. Myslím si, že stojí za to, má-li člověk na to čas se na
to podívat a v žádném případě bych to nevylučoval, tak to je můj pohled na
to, ale také bych se na to nevymlouval.
EXISTUJE TAKZVANÁ ORIENTÁLNÍ
DIAGNOSTIKA. ORIENTÁLNÍ LÉKAŘ, AŤ TO BYL ČÍŇAN, NEBO JIŽNÍ KOREJEC, NEBO
SEVERNÍ VIETNAMEC, TO JE JEDNO, ALE PŘIŠLO TO ODTAMTUD, KDYŽ MĚL PACIENTA, TAK
SI HO PROHLÉDL, NECHAL HO PROJÍT PO MÍSTNOSTI, MLUVIL S NÍM, VZAL HO ZA
RUKU A TO BYLY PRVNÍ SIGNÁLY DIAGNOSTIKY, KDE ON PŘEDEM URČIL, ŽE TEN ČLOVĚK MÁ
ŽALUDEČNÍ VŘEDY A TAK DÁLE. A TO VŠECHNO VYPOZOROVAL, PROTOŽE KAŽDÁ NEMOC,
ANOMÁLIE V TĚLE, ZANECHÁVÁ NA TĚLE STOPY. TYTO STOPY KDYŽ SE NAUČÍME ČÍST,
TAK JAK ZNÁME JEŠTĚ Z DĚTSKÝCH LET, KDY BRATR VINNETOU DOKÁZAL ZE STOP
VYČÍST ŠIFRU, JESTLI TAM NĚKDO ŠEL PŘED TŘEMI DNY, NEBO JESTLI TAM PROCVÁLAL
KŮŇ A KULHAL. I TOTO ZŮSTÁVÁ V DLANÍCH V TĚCH ČARÁCH, KDE, TAK JAK VE
MNĚ VŠECHNO FUNGUJE NEBO NEFUNGUJE, SE ODRAZÍ NA TÉ ČÁŘE ŽIVOTA, TA ČÁRA ŽIVOTA
TAM NENÍ NIJAK DANÁ NÁHODOU, TA JE DANÁ, PROTOŽE ORGÁNY, KTERÉ SE VE MNĚ
UTVOŘILY, A PŘÍRODA MI JE NASYPALA, JAK SE ŘÍKÁ, DO TOHO PYTLÍČKU. A
Z TOHOTO VYCHÁZÍME A JEŠTĚ JE TAM DALŠÍ VĚC, A TO JEŠTĚ NEHOVOŘÍME O TĚCH
BIOENERGIÍCH, MAGNETICKÝCH SILÁCH, KTERÉ KAŽDÝ URČITÝM ZPŮSOBEM VLASTNÍ.
Já jsem se přestěhoval z místa, kde jsem
bydlel, protože kousek odtud byl velký transformátor vysokého napětí. Těžko si
někdo dokáže představit, jak veliké vlny a nápory to dělá, co to udělá se
spaním, s reakcí. Samozřejmě to přičítám těm normálním záležitostem, jsem
unavený jako kůň a nespím, Měsíc má na to jistě taky vliv, mám zatažené
záclony, mám tmu, jako každý jiný den. Mění se tím klima, mění se tím voda,
proč by se neměnil člověk. Má to přesné vlivy a to je dokázáno, jestliže má na
mě Měsíc vliv, proč na mě nebude mít vliv ve chvíli, kdy je zatmění, kdy se
změní energie, kterou odráží, pokud je zatmění Slunce a je tma, že se změní
numerické pole. Vždyť jsme tím obklopeni celou dobu, v tom žijeme. Takže i
normálně, tedy hlavou i srdcem, se na tyto věci logicky a bez jakýchkoliv
výmyslů musí narazit. Zda to někdo vezme nebo nevezme, to je už jeho věc, ale
že tyto věci jsou, to vím, jako vím, že je prostě hlína, že je voda a co
s tou hlínou udělám, a že mi spadne, když ji vypálím moc, že se mi
rozpadne, když málo a má svoji teplotu, to jsou fyzické zákony. Každý má i své
lidské zákony a nevěřím, ale ženil jsem se v květnu a tak jsem se rozvedl.
Ale jak říkáme, vše souvisí se vším a příroda je pro nás vlastně jak kolébkou
tak i hrobem, takže nemůžeme se z toho vyvléknout, ten kdo si myslí, kdy
v hlouposti poroučíme větru, dešti a přírodě, ale to je blbost. Naopak
jsme měli říkat, skamarádíme se s přírodou a využijeme její léčivé síly,
v tom je vlastně podstata, logika věci, ale my jsme to museli
v minulých obdobích obvykle obrátit naruby.
ZEPTÁM SE JEŠTĚ NA TĚLO. JESTLI
KDYŽ PŘIJDEŠ DO URČITÝCH SITUACÍ K JEDNÁNÍ, BYL JSI VE SVĚTĚ, MĚL JSI
MOŽNOST POTKAT A POZNAT RŮZNÉ LIDI, KDYŽ JSI O NICH VĚDĚL, ŽE TŘEBA ON JE VE
VODNÁŘI, ANEBO TEN JE ZASE VE VAHÁCH, SIGNALIZOVALO TI TO NĚCO A NEBO SIS
ALESPOŇ ŘEKL, TAK TADY SI DÁM BACHA, ŽE TO JSOU VÁHY?
Tak to ne, to jsem nepoužíval. Já jsem Beran,
tak proto narážím neustále obličejem, reaguji na to vyzařování, někdy je to
omyl, ale málokdy, a na to, jak člověk působí. Je v tom také spousta
zkušeností, protože jsem si mockrát rozbil hlavu, takže jsem se mnohých věcí
uchránil, stačí, jak mi člověk podá ruku, už jak to voní, abych to řekl jemně,
jak se hýbe, mám-li chuť se ho dotýkat i duchem, jak mluví, jak jedná, mnohdy
rozhoduje hlas, rytmus jazyka a modulace, důraz na slovo a to je už úplně někde
jinde, to je celá bytost člověka. Potom si teprve říkám, v jakém je
znamení, odhaduji podle jednání, protože ve chvíli se prostě nedokáže
rozhodnout a hledá momenty, jak to nejde, tak si myslím, že jsou všichni
v jednom znamení.
TY SES PŘIZNAL, HOVOŘIL JSEM O
ORIENTÁLNÍ DIAGNOSTICE A ČLOVĚK S TVÝMI ZKUŠENOSTMI PŘIJDE KE SVÉ VLASTNÍ,
KDE POUŽÍVÁ A DALO BY SE ŘÍCT, VYUŽÍVÁ TOHO, CO S OBDOBNÝM PŘÍPADEM ZAŽIL
NEBO CO S OBDOBNÝM ČLOVĚKEM MĚL ZA MALÉRY. ŘÍKÁ POZOR, TAK TEN BY MOHL BÝT
TAKOVÝ. ON JE VE STŘELCI, TAK S TÍM SI MOHU UŽÍT, TEN JE VE VAHÁCH, MUSÍM
BÝT OPATRNÝ, JAKMILE TO BUDE VODNÍ RAK, TAK TO BUDU NAPROSTO VE STŘEHU. TO JSOU
VĚCI, KTERÉ SI ČLOVĚK TÍMTO USNADNÍ. TY HO ODHADNEŠ PODLE VIZÁŽE, PODLE
CHOVÁNÍ, VZHLEDU A PAK SE TI PŘIHRAJE TO, ŽE ZJISTÍŠ, V JAKÉM JE ZNAMENÍ A
TAKZVANĚ SE TI TO DOPLNÍ, MÁŠ TEN RASTR A VÍŠ, S KÝM MÁŠ TU ČEST A URČITÝM
ZPŮSOBEM TI TO POMÁHÁ KE TVÉMU VZTAHU, KE ZPŮSOBU VYJADŘOVÁNÍ, KE ZPŮSOBU
URČITÝCH ANO NE.
Ve chvíli, kdy třeba mám sympatie: Žena
nemusí být krásná, krásná ženská mi moc neříká. Krásnej člověk, to mi neříká
nic. Dobrého člověka, který zdaleka ví, Pán Bůh není krásnej z hlediska té
naší podivné krásy nebo našeho posedlého ideálu krásy. Do jaké míry vlastně tam
hraje roli sympatie toho stejného, případně přitahování toho odlišného
charakteru, myslím. Nikoliv, že je to ženská, v mém případě, nebo chlap,
v tom druhém případě. Do jaké míry tam dejme tomu hrají tyto syndromy,
příznaky právě příslušnosti systému znamení, nebo ovlivnění, právě toho
vyzařování, jednotlivého druhého, třetího člověka. Jak to říci, zda to mám
vyzkoušet sám, ten kontakt, nemyslím tím tedy erotický styk bezpodmínečně
(přičemž ho nevylučuji), ale nekladl bych to jako hlavní záležitost, do jaké
míry jsem schopen prostě být s tím člověkem v pohodě a rád. Do jaké
míry budu vyhledávat jeho společnost a do jaké míry mu budu vládnout, nebo mu
budu podléhat.
JE NUTNÉ SI ŘÍCT: ŽÁDNÉ ZNAMENÍ
NENÍ TAKOVÉ, ABYS S NÍM NEDOVEDL VYJÍT. TAM VSTUPUJE DO HRY VÍCE ASPEKTŮ,
ALE VYCHÁZÍME Z TOHO, JSME-LI Z OHNIVÉHO TRIGONU BERAN, LEV, STŘELEC,
DALEKO LÉPE ZAČNEME KOMUNIKOVAT A DALEKO RYCHLEJI, PROTOŽE JE TO DÁNO OHNIVOU
ENERGIÍ, DALEKO RYCHLEJI SI BUDEME ROZUMĚT. KOMUNIKACE BUDE SVIŽNĚJŠÍ, NEBUDEME
MÍT TOLIK MEZIČLÁNKŮ, ABYCHOM SE POCHOPILI. JE NUTNO BRÁT V ÚVAHU JEŠTĚ
TOTO, JAK VÍŠ, MÁME VŽDY PLUS A MÍNUS, BUDE-LI TO MÍNUSOVÉ STVOŘENÍ VE ZNAMENÍ
LVA, PÝCHA, NABUBŘELOST, LENOST A VŠECHNO K TOMU, TAK TY SE SVÝM PLUSOVÝM
PŘÍSTUPEM K NĚMU BUDEŠ MÍT OKAMŽITĚ PROBLÉM A OKAMŽITĚ SI ŘEKNEŠ, JE TO
LEV, JE TO OHNIVÉ ZNAMENÍ A JÁ JSEM Z NĚJ VEDLE. TO JE DÁNO TÍM, ŽE NEJSTE
NALADĚNI NA STEJNÉ ENERGETICKÉ VLNĚ. TO ZNAMENÁ, ŽE ON JE MÍNUSOVÝ, ON JE POŠKOZEN,
ON MÁ MÍNUSOVÉ FAKTORY ZE LVA. V TOM TRIGONU NALEZNEŠ NEJLEPŠÍ NEBO
NEJRYCHLEJŠÍ POROZUMĚNÍ, NEBO SE NEJSNÁZE DOHODNETE. DALŠÍ ZNAMENÍ, KTERÁ JSOU
A TAKY BUDOU NAPŘÍKLAD OBEZNÁMENA, U TEBE TO BUDE TŘEBA VODNÁŘ: BUDEŠ SI
S NĚKTERÝM ROZUMĚT, ALE NĚKDY TO TAKÉ MŮŽE ZASKŘÍPAT A NAJEDNOU CÍTÍŠ, JAK
TO BRZDÍ. TO SAMÉ U BÝKA. VODNÁŘ, VZDUŠNÉ ZNAMENÍ, BÝK ZEMSKÉ ZNAMENÍ, TY
OHNIVÉ. TAK TEĎ SE DOSTANEŠ DO PROBLÉMŮ, JAK S NIMI HOVOŘIT A JEDNAT. TY
JSI VŮDČÍ ZNAMENÍ, TY JSI OHNIVÝ, JSI KLADNÉ ZNAMENÍ, PEVNÝ. TO ZNAMENÁ, ŽE
NAJEDNOU S NIMI BUDEŠ MÍT PROBLÉMY, ALE BUDEŠ NADŘAZEN. V TEN MOMENT,
JAK ONI PŮJDOU PŘES TEBE, TĚ TO PŘESTANE BAVIT A PŮJDEŠ OD TOHO NEBO NAJDEŠ
NĚJAKOU ROVINU URČITÉHO JEDNÁNÍ. PROTO JE DŮLEŽITÉ SI VŽDY VŠE OVĚŘIT OKOLO,
JAK TEN ČLOVĚK, KDYŽ UŽ BYCHOM TO TAK NAZVALI, TRANSPLANTOVANÁ ASTROLOGIE, TI
PŘESNĚ ŘÍKÁ, CO ČLOVĚK JE, KAM PATŘÍ, K ČEMU SE HODÍ, JESTLI JE DOBRÝ
TAKOVÝ ARCHITEKT NEBO ZASE LÉKAŘ: JE TO SPECIFICKÁ ASTROLOGIE, KTERÁ SE TÍM
ZABÝVÁ A ZABÝVÁ SE VZTAHY. TY VZTAHY TY BUDEŠ CHÁPAT: KDYŽ NĚKDO BUDE SBÍRAT,
TŘEBA KAMÍNKY, PROTOŽE JSI TO TAKÉ DĚLAL, TAK ASI VÍŠ, JAK TO VYPADÁ. TÍM SE
DOSTANEŠ BLÍŽE K TOMU ČLOVĚKU, PROTOŽE VZTAHY JSOU TAM DÁNY. HOROSKOP JE
VÝBORNÝ, ABY ČLOVĚK URYCHLIL CESTU POZNÁNÍ. VÍŠ, ŽE KDYŽ SE TI NĚJAKÁ DÍVKA
LÍBILA, ŠEL JSI ZA NÍ, BYLO TO FAJN, VZPLANUL JSI A TEĎ TA CESTA K TOMU,
NEŽ JSI JI POZNAL. MĚLA URČITOU ČASOVOU PRODLEVU, NA TÉTO ČASOVÉ PRODLEVĚ NÁM
NEZÁLEŽELO, PROTOŽE JSME BYLI MLADÍ, ALE ČÍM JSI STARŠÍ, TAK SI ŘÍKÁŠ, ŽE ČAS
JSOU PENÍZE, PROČ JÁ TADY MÁM NĚCO DOBÝVAT, KDYŽ PAK ZJISTÍM, ŽE JE TO VLASTNĚ
PRÁZDNÝ ZÁMEK, TAKŽE TO TI UMOŽNÍ A URYCHLÍ VSTUP K ČLOVĚKU, ABYS POZNAL,
CO V NĚM JE, CO OD NĚJ MŮŽEŠ ČEKAT, JAK SE CHOVÁ, JAKÉ MÁ REAKCE A TO SE
TI VŠE ZKRÁTÍ, COŽ JE DOBŘE. PROČ SE MÁME ZBYTEČNĚ NĚKDE TRÁPIT, ANEBO PLÝTVAT
ČASEM A ENERGIÍ. TAKŽE ANO, JE TO TAM SCHOVÁNO, TEN KDO SE S TÍM NAUČÍ
ZACHÁZET, TEN, KDO BYŤ I V HRUBÝCH RYSECH SE TO NAUČÍ, JE NA TOM LÉPE,
PROTOŽE ZBYTEČNĚ NEBLOUDÍ, NEUTRÁCÍ ČAS A PENÍZE.
Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn,
Uran, Neptun a pak je ještě nějaká desátá hvězda (Pluto).
JE TAM NĚKDE SCHOVANÁ, ZATÍM SE
ŘÍKÁ, ŽE „CHIRON“. TEN LÍTÁ DIVNĚ OKOLO NÁS, JE TO MALÉ, JE TO JAKO KDYŽ TÁMHLE
VYTRHNEŠ OSTROV Z HAVAJSKÉHO SOUOSTROVÍ A LÉTALO BY TO NAHOŘE. TAK ASI
TAKHLE VYPADÁ, NEMÁ OKOLO SEBE NIC, JE BEZ ATMOSFÉRY, BEZ NIČEHO, ALE OVLIVŇUJE
A BOHUŽEL NÁM TO VYCHÁZÍ. NEDÁVNO JSME O TOM MĚLI MOŽNOST ČÍST, PROTOŽE PŘIŠLA
PRÁCE Z AMERIKY, TAM SE TÍM NĚKDO ZABÝVAL. JE TO PLANETKA, KTERÁ TI
NAJEDNOU PROLÍTNE PŘES VYJEŽDĚNÉ DRÁHY PLANET A ZPŮSOBÍ OSMAŠEDESÁTÝ ROK,
OSMATŘICÁTÝ ROK.
Jak se narodím, tak jsou planety nahoře u mě,
je to tuším Venuše a ještě něco.
TO BYCHOM SE MUSELI PODÍVAT NA
CELÝ ZVĚROKRUH, NA TVŮJ RADIX, KDE TO MÁŠ VE STUPNÍCH ROZČLENĚNO, KAM TO SPADÁ,
DO KTERÉHO DÓMU A DO KTERÉHO ZNAMENÍ. TO ZNAMENÁ, ŽE TY JSI VE SVÉM DNI
NAROZENÍ MĚL HODINU A MÍSTO A MĚL JSI TAM NASÁZENÉ TŘI NEBO ČTYŘI PLANETY. TEĎ
JDE O TO, KTERÁ PLANETA JE SILNĚJŠÍ A TO JE DÁNO JEJICH VLIVEM. TO ZNAMENÁ:
JUPITER TI DÁVÁ TO A TO, VENUŠE TI DÁVÁ URČITÉ ŽENSKÉ VLASTNOSTI, TÍM, JAK DO
TOHO VSTUPUJÍ, MÁŠ TAM MARS, COŽ JE VŽDYCKY BINEC, NĚJAK PODOBNĚ, KDYŽ SE NĚKDO
S NĚKÝM POPERE, NEBO SI NEROZUMÍ. MERKUR – PENÍZE, OBCHOD A NAD TÍM VŠÍM
SE OBJEVÍ SATURN A TEN TI TO VŠECHNO POSUNE, PROTOŽE, JAK JUPITER DÁVÁ, TAK
SATURN TO NA DRUHÉ STRANĚ ZNEJISTÍ. ZNETVOŘÍ. SLUNCE JE NEJSILNĚJŠÍ PLANETA, CO
SE TÝČE VLIVU NA NÁS, PROTO TAKY LEV JE NEJVRCHOLOVĚJŠÍ, KRÁLOVSKÉ ZNAMENÍ,
PROTOŽE JE PŘÍMO VE SLUNCI. TAK TO MÁ SVOJE PRAVIDLA, ALE PAK JEŠTĚ VŠECHNY TY
NUANCE, KTERÉ OKOLO TOHO JSOU, TAK TY JSOU TAKÉ DÁNY ASCENDENTEM, TO JE TA
HODINA NAROZENÍ A TO UŽ POTOM JSI JAKO STŘELEC POD VLÁDOU JUPITERA A TEN TI UŽ
POTOM DO TOHO VSTOUPÍ A TO JE TO, CO TI PŘESNĚ ŘEKNE, KDE SE TEN ČLOVĚK
POHYBUJE, JAK VYPADÁ, K ČEMU VLASTNĚ INKLINUJE. JAKMILE JE TO POD SLUNCEM,
TAK JE TO VŠEOBECNÉ, JAKMILE JE TO PODLE ASCENDENTU, TAK UŽ SE TO CÍLÍ DO
STŘEDU. TY SES PTAL, JESTLI KONJUNKCE JEDNOTLIVÝCH PLANET JE OVLIVŇUJÍ. JAKMILE
VSTOUPÍ DO URČITÉHO VZTAHU TYTO HVĚZDY, MUSÍME BRÁT PLANETU, KTERÁ TAM VLÁDNE.
Chtěl jsem se zeptat. Vzhledem k tomu,
čím jsem starší, tím je to horší, to jsou takzvané krize. To je doba, kdy je
člověk nervózní, poněvadž nic nenapíše, není schopen udělat práci, nemá se čím
vykázat a přinutím-li se něco psát, je to pro kočku. Může mít inspirace něco
společného s hvězdami?
MUSÍME BRÁT V ÚVAHU
NĚKOLIK FAKTORŮ, KTERÉ S HVĚZDAMI JDOU RUKU V RUCE. HVĚZDY TI PŘÍMO
UKÁŽÍ, KDY MÁŠ KRITICKÝ DEN, TO ZNAMENÁ, ŽE TVÉ FYZIČNO S TÍM DUCHOVNEM,
CO V TOBĚ PLÁPOLÁ, JSOU VYČERPÁNY, NEJDOU, PROTOŽE NEZVEDNOU HLAVU. NAJDEŠ
TO I V BIORYTMECH, KDE MÁŠ ENERGII VLASTNĚ ZAZNAMENANOU, Z DRUHÉHO
POHLEDU TO ZNAMENÁ, ŽE JE TAM KŘIVKA ÚNAVY A ZASE ZPÁTKY AKTIVACE, ALE JE TADY
JEDNA DŮLEŽITÁ VĚC, POKUD JSME MLADŠÍ, TAK SE RYCHLE ADAPTUJEME. JE TO TAK,
JAKO KDYŽ SPORTOVEC PŘELETÍ OCEÁN A TAM MÁ POSUNUTÝ ČAS A ZA DVA ZA TŘI DNY JE
V POŘÁDKU. ČÍM JE ČLOVĚK STARŠÍ, TÍM VÍCE MU TO DĚLÁ PROBLÉMY. U HVĚZD,
KTERÉ TI UKÁŽÍ, ŽE TEĎ BUDEŠ MÍT PŘÍZNIVOU DOBU NA TVOŘENÍ, TO ZNAMENÁ, ŽE
PŘIJDOU MÚZY, BUDOU TĚ LÍBAT ZE VŠECH STRAN, TAK POZOR, MUSÍŠ TOMU UDĚLAT PROSTŘEDÍ.
NELZE TO TAK JAKO DŘÍVE, PROTOŽE JSME DOKÁZALI SPÁT TŘI HODINY, A BÝT VE VÍRU
TANCE A VÁŠNĚ, JAK SE ŘÍKÁ, TO ZNAMENÁ, ŽE JSME NA JEDNÉ STRANĚ PSALI, MAKALI,
NA DRUHÉ STRANĚ JSME HRÁLI DIVADLO A PAK JSME ŠLI POPÍJET DO PUTYKY NEBO NĚKAM
NA HEZČÍ CELONOČNÍ ZÁBAVU.
Člověk má v hlavě to, že je mu ještě
osmnáct, ale už je nám třicet osm a čtyřicet osm. Materiál se unaví, ale pojďme
zpátky, že v určitý čas jsou hvězdy příznivé a my musíme dokázat čas
příznivých hvězd a správného ohrožení využít a já to teď beru podle sebe. Stává
se, že všechno je fajn a já to cítím úplně, jak jsem nabitý, sednu si, začnu
psát, píšu půl stránky a najednou mám pocit jako blázen, jak stále takto
rotuji, jako kdybych se rozptyloval. Nejsem koncentrován, je to zase někde
trošinku jinak a to je to řemeslo, to je ta profese.
JAKMILE TO ALE VÍŠ, TAK SI TO
VYSVĚTLÍŠ, ČÍM TO JE A DONUTÍŠ SE, ALE OPRAVDU JE DOBRÉ SE DO TĚCH HVĚZD
PODÍVAT. MÁM DNESKA PLUSOVÝ NEBO MÍNUSOVÝ DEN, JESTLI JE VHODNÉ TU ENERGII
ZBYTEČNĚ NEBO NEZBYTEČNĚ VYDAT A UPLATNIT.
Je tady jiná věc a sice, to beru podle sebe,
že mám pasáž do té knížečky napsat do 25. 11. a řeknou mi to patnáctého, máš na
to deset dní, jenže já okolo toho chodím jako marodnej okolo latríny a nejde
to.
SAMOZŘEJMĚ ŽE TO NEJDE, PROTOŽE
TA ASPEKTACE JE NĚKDE JINDE POSAZENÁ, JE JINAK, ČÍM VÍCE SE NUTÍŠ, TÍM VÍCE SE
OD TOHO ODTAHUJEŠ, A TO JE TÍM, ŽE SE TĚMTO VĚCEM NEDÁ PORUČIT. PŘÍTEL OTÍK
BRŮNA VŠAK ŘÍKÁ, ŽE TO JE TA PROFESIONALITA, ŽE SI ZKRÁTKA MUSÍM SEDNOUT A
PŘIVÁZAT SE K ŽIDLI.
Ono se to asi dá, já takový text mohu napsat,
mohu se donutit, ale to nejsem profesionál, že ho napíšu. Rozhodně si nebudu
přát, aby byl zveřejněn více než jednou. Protože o něm přesvědčen nejsem. Jsou
totiž také texty v hlavě a to je to, když v noci sednu ke stroji a
napíšu šest nebo osm řádek, nebo mám zápisník u postele a napíšu takové věci,
že se pak divím, co jsem to měl, že jsem to napsal já. Je to tam, a když to
člověk zachytí, tak to jsou obyčejně nejlepší nápady, které člověk má, jsou
darované, samozřejmě. A teď pozor, člověka napadne moment, protože v té
chvíli uděláme možná sedm slov v celém životě, nebo taky nic, protože
strávíme život čekáním. Nicméně ve chvíli, kdy taková věc přijde a to taky mám,
tak se to nedá dát jako čistopis, v té chvíli se na tom musí pracovat a to
je skoro devadesát procent, ta práce sice unavuje, ale z které má člověk
radost, poněvadž ví od začátku, že u toho setrvá, takže to k něčemu bude.
JÁ MÁM U POSTELE TADY TU
MAGNETOFONOVOU KRABIČKU A STÁVÁ SE MI, ŽE SE V NOCI PROBUDÍM, NEVÍM, KOLIK
JE HODIN, ALE HONÍ SE MYŠLENKY, NEBO JDE PŘES TEBE NĚCO, CO NĚJAKÝM ZPŮSOBEM
VNÍMÁŠ A VÍŠ, ŽE TO JE ONO, NAD ČÍM SI TRÁPÍŠ HLAVU UŽ DVA MĚSÍCE, TAK SI TO
NATOČÍM. A TO JE TO, CO SE NEDÁ POUŽÍT V SYROVÉM STAVU. JE TO ZACHYCENÁ
MYŠLENKA, JE TO ZACHYCENÉ COSI, CO LETÍ VESMÍREM A MĚL JSI TO ŠTĚSTÍ, ŽE TI TO
CVRNKLO O ANTÉNU, NO TAK SI TO DO TOHO NACPEŠ. JE TO ZAJÍMAVÁ VĚC, VYZKOUŠEJ SI
TO, JÁ JSEM SI TO ODZKOUŠEL MNOHOKRÁT. VYMYSLÍŠ PROJEKT, NEBO NĚCO UDĚLÁŠ, NA
PAPÍŘE SI TO NĚCO PŘICHYSTÁŠ, CO BYS CHTĚL STVOŘIT. ZAČNEŠ O TOM HOVOŘIT SE
MNOU, NEBO S NĚKÝM JINÝM A JE TO V PYTLI, PROTOŽE JSI TO PUSTIL DO
ÉTERU A NAJEDNOU NĚKDO ÚPLNĚ JINDE, NA DRUHÉM KONCI SVĚTA, KAM TO DOLETÍ, TAM
TI TO NĚKDO CHYTNE, PROTOŽE JE NALADĚN NA STEJNÝ PROBLÉM JAKO TY A ŘEKNE SI,
TAK TO JE ONO. TAK JAKO SE TO STALO V NOCI TOBĚ, ŽE SE NAJEDNOU PROBUDÍŠ A
LETÍ MYŠLENKA A JE TO ONO, TAK TO FUNGUJE I OBRÁCENĚ, PROTOŽE TO UŽ NĚKDE BYLO,
PROTOŽE TADY NENÍ NA TOMTO SVĚTĚ NIC NOVÉHO. POZOR, JESTLI SI NĚKDO MYSLÍ, ŽE
TEĎ VYNALEZL ATOMOVOU ENERGII, TAK ON JI JENOM OPRÁŠIL, VYHRABAL, UŽ TO TADY
BĚHALO, BYLO, JE A BUDE, TO VŠECHNO TADY JE. NENÍ TO NIC NOVÉHO, POUZE BYLY
ZAVŘENY DVEŘE, TO ZNAMENÁ DALŠÍ KOMNATA SE OTEVŘELA A TO SAMÉ JE I
S TVORBOU A PROTO, KDYŽ NĚCO DĚLÁM, TAK FOFRUJU A NENECHÁM TO TAK, JAK SE
ŘÍKÁ SULCOVAT, PROTOŽE V TEN MOMENT TO OBJEVÍM UŽ NĚKDE JINDE A TEN
»NĚKDO« S TÍM PŘIJDE JAKO S NĚČÍM VELKÝM… KRÁSNÝ PŘÍPAD A PŘÍKLAD JE
PAN BELL S TELEFONEM A TEN DRUHEJ BYL KDO, MYSLÍM, ŽE TO BYL TESLA, JESTLI
SE NEPLETU. OBA DVA VYMYSLELI TELEFON, NEVĚDĚLI O SOBĚ A PAN BELL TO DAL O ŠEST
HODIN DŘÍVE NA PATENTOVÝ ÚŘAD NEŽ TEN DRUHÝ. BYLO TO V DEVATENÁCTÉM
STOLETÍ, NĚKDY V OSMDESÁTÝCH LETECH. JE TO VZÁCNÝ PŘÍKLAD TOHO, JAK
FUNGUJE TELEPATIE NEBO JAK FUNGUJE VYPUŠTĚNÁ MYŠLENKA A PUTUJE SVĚTEM, JAK
PROBĚHNE TĚMI SILOČARAMI OKOLO ZEMĚKOULE A JAK TO DOKÁŽE CHYTIT DRUHÝ, KTERÝ
Z TOHO NĚKDY RYCHLEJI NĚCO NATROPÍ.
A ještě jedna věc, na tu se chci zeptat –
upíři. Já vím pozitivně, že v sále, kde hraju, sedí upír a upírá, odsává
mi energii. Ale také vím, že jsou tam někdy dva, tři, čtyři pozitivní
posluchači, tak já prostě hraju, perfektně, nikdo mi to neubírá a cítím se
vyloženě výborně. Najednou, perfektně připravený, poněvadž já to rád pokaždé
připravené, udělané, přijdu tam a jsem neustále rozptylován, i když mi přijde,
že v sále je přesně stejné ticho a přesně stejný neklid jako je
v jiných termínech, ale já mám dojem, že tam sedí někdo, kdo mi tu energii
snižuje. Já jsem si to pojmenoval: upír.
TAK JSME SI TO POJMENOVALI,
POUŽIJEME TENTO PRACOVNÍ NÁZEV. TY VÍŠ, CO JSOU GEOPATOGENNÍ ZÓNY. ZÓNY, KDYŽ
SI TAM SEDNEŠ, TAK ZA CHVILKU JSI JAKO MOKRÝ HADR, KTERÝ STRČÍŠ DO MANDLU A
CÍTÍŠ SE TAK, JAKO KDYŽ TĚ Z NĚJ VYTÁHNOU. BEZ ENERGIE. A TOHLETO JE I
MEZI ŽIVÝMI LIDMI, ŽE NAJEDNOU MÁŠ ČLOVĚKA, KTERÝ Z TEBE VŠE TAKHLE
VYSÁVÁ, A ÚPLNĚ TO CÍTÍŠ. JAK JSI ŘÍKAL, S TÍMHLE CHLAPEM BYCH TAK CHTĚL
BÝT, NEBO LETĚT DO AMERIKY, TAK SE NA TO VYKAŠLU A RADŠI VYSTOUPÍM, ALE JE TO
TAK, TEN ČLOVĚK MÁ BOHUŽEL OPAČNÉ POLE, KTERÉ Z TEBE VYSÁVÁ ENERGII. DÁ SE
PROTI TOMU BRÁNIT, TAK JAKO PROTI GEOPATOGENNÍM ZÓNÁM, ZNÁŠ TY RŮZNÉ OCHRANY A
RUŠIČE. JÁ TO MÁM POD HLAVOU, PROTOŽE JSEM SE MOHL ZBLÁZNIT, JÁ SI MYSLEL, ŽE
MI SNAD UPADNE HLAVA. PŘED ROKEM JSEM SE PŘESTĚHOVAL NA VÝTOŇ A ZJISTIL JSEM,
ŽE TADY NEMOHU SPÁT, TADY PŘECE JE TO HROZNÝ, PAK JSEM SI POZVAL JEDNOHO
ŠAMANA, JE TO PAN DOCENT Z FILOZOFICKÉ FAKULTY, KTERÝ BYL U INDIÁNŮ ASI
TŘI ROKY A JE NA TOHLETO PERFEKTNĚ VYTUNĚNÝ. ŘÍKAL JSEM SI, KDYŽ UŽ, TAK
POŘÁDNÉHO KOVÁŘE, ŽÁDNÉ TINTÍTKO ŠIDÍTKO KOVÁŘSKÝCH VÝKONŮ. O ZÁPORNÉ ZÓNĚ JSEM
BYL PŘESVĚDČEN, NAJDE SE, JÁ VÍM, ŽE TAM JE, ALE CO S TÍM DÁL, VĚDĚL JSEM
TO, UKAZOVALO TO, ŽE TAM NĚCO JE, ALE JÁ SI S TÍM FURT NEVĚDĚL RADY, TAKŽE
PAN DOCENT PŘIŠEL, VŠE ZMĚŘIL A PAK ZHOTOVIL NĚJAKÝ TAKOVÝ DRÁTĚNÝ OBRAZEC,
KTERÝ VLOŽIL POD VÁLENDU. OD TÉ DOBY SPÍM V POHODĚ A NIC SE NEDĚJE. TAKŽE
PŘESNĚ JAKO JSOU TYTO GEOPATOGENNÍ ZÓNY, KTERÉ SE DAJÍ ODSTRANIT, ODRUŠIT, TAK
EXISTUJE I TO, ŽE… A TEĎ SE DOSTÁVÁME NĚKAM, PROSÍM TEBE, JE TO URČITÝ TENKÝ
LED, KDY SE LIDÉ NAD TÍM POZASTAVUJÍ NEBO SE ZAČNOU TŘEBA I SMÁT. TO, ŽE SI DÁŠ
RUŠIČ DO PERA NEBO KYTARY, ABY TI TO PŘERUŠILO GEOPATOGENNÍ ZÓNU, PONĚVADŽ DOLE
JE BUĎTO ZLATO, NEBO TAM VEDE POTRUBÍ, JE TAM KABEL, KDE TI BĚŽÍ DVAADVACET
KILOVOLT, TAK TOMU SE UŽ NESMĚJÍ. NA TO SI UŽ ZVYKLI, NA TO UŽ PŘIŠLI, ŽE KDYŽ
MÁŠ PUŠTĚNOU TELEVIZI, TAK TI OBRAZOVKA NAJEDNOU PŘITÁHNE TŘEBA VLASY, JE TO
ELEKTROMAGNETICKÝ VÍR, KTERÝ TO ZPŮSOBIL. TAK TO LIDI BEROU, ALE KDYŽ TI NĚKDO
ŘEKNE, HELE, BUDEŠ MÍT NA KRKU TALISMAN NEBO BUDEŠ MÍT NA KRKU RUŠIČ, TAK TO
VYPADÁ BLBĚ.
Toto je přesně to, co jsem včera hledal,
úplně jsi mi nahrál, já jsem z toho trošičku jako vykulenej, protože jako
kdybychom se teď tady napojili na sebe. Já jsem si včera hrál celou tu dobu
s polodrahokamy snad s drahokamy, s kameny s kamínky. Kámen
jako takový je krystal, který má určitou svoji strukturu, svou vibraci, svou
vlnovou délku, musí být čistý, nesmí se ho dotknout jiný, pak funguje, chrání,
může se nosit na krku nebo i jinde. Dá se očistit, protáhne se ohněm nebo
tekoucí vodou a je v pořádku.
PODOBNÁ ZKUŠENOST. ŠAMAN, KTERÝ
U MNE DOMA ODRUŠIL GEOPATOGENNÍ ZÓNY, MI ŘEKL, JESTLI MĚ NĚCO BOLÍ, BYLO TO NA
JAŘE A TY PRŮDUŠKY Z TOHO PRAŽSKÉHO VZDUCHU MĚ VŽDY CHRASTÍ. TAK SI
LEHNĚTE, ŘEKL, A PROJÍŽDĚL MI RUKOU TAK ASI CENŤÁK NAD HRUDÍ, TAM, KDE JE TA
AURA, TO JE TO, CO MŮŽEME PŘIROVNAT JAKO KDYŽ MÁŠ OKOLO SEBE NEONOVÝ OBAL.
BĚHEM TŘICETI VTEŘIN SE MI TO UVOLNILO, TAK JAKO KDYŽ SI ČLOVĚK NADECHNE
TAKOVÉHO SPREJE, JAK SE DÁVÁ ASTMATIKŮM. POŽÁDAL MĚ, ABYCH ZAPÁLIL PLYNOVÝ
HOŘÁK U SPORÁKU A NAD PLAMENEM PŘEJÍŽDĚL RUKAMA, PAK MI JE UKÁZAL. MĚL JE
ČERNÉ, JAKO KDYŽ BY SI NĚKDO SÁHL DO ŠPINAVÉ VODY A UCÁKL, A TA ŠPÍNA TAM
ZŮSTALA V TĚCH RÝHÁCH. PTAL JSEM SE, CO JE TO, A ON MI ŘEKL, ŽE TO ZE MNE
STÁHL, TO JE TEN SMOG A TO VYZAŘUJE. NA DOTAZ JAK, JAK SE MI DÝCHÁ, JSEM SE
PŘIZNAL, ŽE DALEKO LÉPE. ZNOVU MI UKÁZAL RUCE, KDYBYCH SI TO NECHAL NA RUKÁCH,
TAK TO PŘEJDE NA MNE, ŘEKL. TO NENÍ ŽÁDNÉ ČAROVÁNÍ, TO JE NORMÁLNĚ FYZIKA, TO
JE TO, CO LIDI VĚDÍ, ALE NEBEROU.
V Německu se objevila kniha od nějakého
Čecha, který utekl do Mnichova, ta kniha vyšla a já jsem si ji začal srovnávat
se starými učebnicemi astrologie, s Keferem, s Boleslavským
z první republiky, abych se podíval, jak je to tam s kameny. Je tam
určitým způsobem nesoulad a pak jsem to pochopil, protože každá škola brala buď
Indiány, nebo Orient a tak dále. Každý se orientuje trošinku jinam. Ale nicméně
já jsem hledal kameny, které by mě ochránily proti určitým vlivům. Krásně se dá
všechno odrušit, já nemám pro to jiný výraz, talisman, rušič nebo krystal, tuto
přírodní ochranu by měl u sebe mít každý a vyloženě to pomáhá. Jestli máš
problém, tak si to rozebereme blíže. Já jsem problémy neměl dokud… A to je zase
jedna z věcí, která mě přivádí k jiným věcem, než jsou racionální. To
je ale až příště.
***
PŘÍŠTĚ UŽ NEBYLO…
LETNÍ ÚSMĚVY S VLADIMÍREM MENŠÍKEM:
KDYŽ SE ČLOVĚK S NĚKÝM
SETKÁ V KRÁSNÝ SLUNNÝ DEN, PRVNÍ OTÁZKOU OBLIGÁTNĚ BÝVÁ: TAK KAMPAK LETOS
NA DOVOLENOU?
Na dovolenou? Copak já mám někdy v létě
dovolenou? Já jsem jak zemědělci – v létě samá práce. To víte. Těch
jasných letních dnů bývá většinou dost málo, a tak filmaři číhají na blankytné
nebe, aby se točily exteriéry. Já vím. Mohl bych říct, že takové filmy prostě
dělat nebudu, jenže vždycky to vyjde nějak tak, že se naskytne lákavá role, nebo
zas film s partou dobrých kamarádů, s nimiž jsem už dělal mockrát, a
já to zase vezmu. Je taky docela možné, že nejsem ten pravý typ člověka na
dovolené, který by si volna vážil a užíval od prvního dne do last minute
výslovně. Když jsme byli asi dvacet dní na dovolené v Paříži, za týden
jsem byl přehlcen těmi jejich vyzývavými památkami, neboť stará ta to brala moc
důkladně a systematicky, a tak už jsem jen číhal, kdy se pojede domů. Taky mi
hrozně vadila ta nemožnost komunikovat s lidmi.
Představa ideální dovolené? Nejraději
jezdívám na jižní Moravu, protože čím jsem starší, tím raději se vracím na
místa svého mládí, do svého kraje zelinářů. Znáte Ivančice? Přece na soutoku
tří řek. A víte vůbec, že byly proslulé šparglem, kterému se tam skvěle dařilo
a vyvážel se do celého světa? I když se tam nedostanu třeba celý rok, aspoň na
pouti tam musím být. Tam jsou lidé, ke kterým mám nejblíž.
JAKÉ EXTERIÉRY BUDETE TEDY
NATÁČET, AŽ SE MY OSTATNÍ BUDEME SLUNIT NA MOŘSKÝCH BŘEZÍCH NEBO HOUBAŘIT NA
ŠUMAVĚ?
Bude toho víc, mimo jiné taky televizní
seriál o kombajnérech, kteří putují republikou za žněmi.
A VY JSTE JISTĚ V ROLI
ÚSPĚŠNÉHO NEZASTAVITELNÉHO KOMBAJNÉRA. NEDĚLÁ VÁM POTÍŽE TECHNICKÁ STRÁNKA
ROLE? VÍTE, O HERCI SE PŘEDPOKLÁDÁ, ŽE ZCELA SAMOZŘEJMĚ ŘÍDÍ AUTO, MOTORKU I
TRAKTOR, ŽE ŠERMUJE – I RAJTUJE NA KONI.
Aha, tak vy jste o tom taky slyšela…
NĚCO JSEM SKUTEČNĚ ZASLECHLA.
PŘI JISTÉM NATÁČENÍ JSTE PRÝ KAŽDÉ VOLNÉ CHVILKY VYUŽÍVAL K TOMU, ABYSTE
SE PROHÁNĚL KRAJINOU NA ARABSKÉM PLNOKREVNÍKU?
Hm… Náhodou mne na úrazovce zas dali docela
dobře dohromady. To máte tak. Když se musí natáčet se závodními koňmi, bývá
dobrým zvykem, že je přivedou po závodě, aby byli jako beránci. Ne tak při
natáčení filmu »Jak se budí princezny«. Bylo to na Humpolecku, a když jsem
viděl ty dva nádherné araby nabité energií, jak v nich všechno hraje,
takže je sotva zvládali i jejich průvodci, obestřelo mne zlé tušení a hned jsem
vyhlásil, že já si na ně nesednu. Že jsem nejvýš ochoten vést je za uzdu do
kopce. Jenže režisér pořád na mne a Honzu Hrušínského: Tak si to, kluci, aspoň
zkuste, posadit se na takového koně, to je přece zážitek… Taky že byl. Nasedli
jsme, průvodci koně vedli, prošli jsme trasu jednou, dvakrát – koně se tvářili
jakoby nic a režisér zářil. A že si to zkusíme naostro. Nejhorší je, že kůň
dobře pozná, že na něm sedí třasořitka pecivál, který se bojí. Tihle dva
vydaření arabové, jakmile průvodci odstoupili, věděli, že jejich hodina pomsty
za potupu, koho na ně posadili, právě UDEŘILA břink. Zřejmě jen čekali na
vhodnou šanci, aby to nevypadalo, že jsou zlí jen tak pro nic za nic. Vzápětí
jsem jim ji poskytl. Představte si mne, jak dřepím na koni vyzdoben mečem. Můj
kůň poskočil, meč švihl koně Honzy Hrušínského, ten okamžitě – tedy ne
Hrušínský, ale jeho neochočený oř, kopl do toho mého a už se rozjelo takové
tóčo, že jsem nevěděl, čí jsem. Můj kůň se chvíli točil jak na rodeu,
s Honzovým koněm po sobě kopali a zlatým hřebem výstupu toho mého byl
okamžik, kdy se prudce vzepjal a vzápětí zlomil. Když jsem se vmžiku ocitl na
zemi, projevil dobrou vůli po mně dupat, ale to už mne nějakým zázrakem
vyprostili zpod jeho kopyt. Vystoupení Honzova koně zas vyvrcholilo tak, že
společně přeletěli hradby a za nimi Honzu hravě odhodil do roští. Proti
takovému zážitku mi připadá těžká mechanizace kombajnů úplná hračka.
JDE SPÍŠ O TO, ABYSTE JAKO
KOMBAJNÉR NEBYL SVÉMU OKOLÍ POSTRACHEM NEBEZPEČÍ A NEVYZPYTATELNOSTI ZASE VY…
KDYŽ UŽ NEJSTE CTITELEM DOVOLENÝCH, TAK NÁM ASPOŇ POVĚZTE HEZKOU LETNÍ
HISTORKU.
Jednou v létě jsem měl rodinu na
dovolené a jako slaměný vdovec jsem šel na mejdánek s výtvarníky. A tak
jsem prošvihl ranní odjezd na exteriéry. Sehnal jsem auto i šoféra, kterému
jsem vysvětlil, jak se za naším štábem dostane. Prý po benešovské silnici na
Vlašim – to ještě nebyla dálnice – a na Pelhřimov a narazíme na ně prý přímo na
silnici, kde se natáčí. Tak jedeme, ještě jsme mezi Vlašimí a Pelhřimovem
nadávali na pitomou objížďku, jenže jsme už málem u Jihlavy a nikde nikdo.
Řekli jsme si, že je to nějaká blbost a jedeme zpátky. Rozhlížíme se do dálek –
nic. A jsme zase v Praze. Takhle jsme se projeli čtyřikrát a pak jsem to
vzdal. Večer jsem se dozvěděl, že se točilo právě v té objížďce, která tam
byla právě proto. Jen zázrakem jsem tenhle den nedostal k osobní úhradě.
Ale abyste nemyslela, že jsem nikdy nebyl ještě na dovolené – ta se někdy
poštěstí docela náhodně. Třeba když jsem marodil, zrušil smluvenou roli a pak
se mi zas udělalo dobře a byl jsem čtrnáct dní s rodinou na chalupě.
Zatímco jindy jsem tam jezdíval celý utahaný, tentokrát jsem byl plný
budovatelské energie. Ještě po večeři jsem plánoval, co se ještě dnes musí
udělat, až mi nakonec syn řekl: Víš, tati, my jsme moc rádi, jak ses do toho
vložil. Jenže my musíme dělat pořád, i až odjedeš, a tak nás nemůžeš za pár dní
oddělat. Přece jen bývalo lepší, když jsi tu pobýval jako invalida.
SNAD ALE PŘI EXTERIÉRECH SE DÁ
PROŽÍT KUS HEZKÉHO LÉTA?
Jistě. Nádherné léto jsem prožil, když se
točil film »Hvězda jede na jih«, na lodi cestou z Opatie až do Budvy. Ve
starých kaštelech, zpěváci, tanečnice… A na tom všem bylo nejkrásnější, že nám
všem bylo něco přes třicet… Víte, herec, když se podívá na svůj starý film, to
je něco víc než pohled do rodinného alba. Smutné při tom je, že některé
kamarády, se kterými člověk hrál, začínáte od určitého věku odepisovat – už tu
nejsou. Je takové nádherné období v životě, kdy chodíte kamarádům na samé
svatby a křtiny, a pak se zhoupnou léta a jdete občas i na nějaký ten funus…
Ale takový už je prostě život, chvíli nádherný, chvíli stojící za starou belu,
že?
Svět
práce, 26.7.1978 hovořila Zdena Frýbová, asi ta stará od Miloše Frýby…
KDYŽ MI BYLO TŘINÁCT (TAK ZA PRVÉ)
KTERÉ OBDOBÍ SVÉHO ŽIVOTA
POVAŽUJETE ZA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?
Těch asi deset let po ukončení studií, kdy už
za mnou nestáli rodiče, pedagogové a jim podobní, a to, co jsem dělal nebo o co
jsem se snažil, bylo závislé jenom na mé píli, volbě nebo rozhodnutí – zkrátka
na mně.
ČÍM JSTE CHTĚL BÝT, KDYŽ VÁM
BYLO TŘINÁCT?
Já vás asi zklamu, ale já jsem si přál být
hercem mnohem dřív než ve třinácti letech. I když přiznávám, že moje představy
o divadle byly ryze dětské. Odpovídaly mým zkušenostem ze školních besídek,
prázdninových táboráků a podobně. Nicméně jsem nevynechal jedinou příležitost,
při níž se dalo jakkoli „účinkovat“. A přitom právě v těch třinácti jsem
už dobře věděl, že otec má o mém budoucím povolání úplně jiné představy, které
s mými neměly nic společného. Bohužel. A tak jsem nejdřív vystudoval
strojařinu, odbyl si praxi a teprve jako dospělý jsem šel studovat divadelní
fakultu JAMU v Brně.
MĚL JSTE ŠTĚSTÍ NA KANTORY?
Nesmírně. Až na jednu paní učitelku, které
jsme říkali „Upír“, protože nám všem, jak se říká, „pila krev“. A my jsme jí
asi na oplátku šli pořádně na nervy.
Z JAKÉHO DÁRKU JSTE MĚL
KDY NEJVĚTŠÍ RADOST?
Z jízdního kola, které jsem jako kluk
dostal od tatínka.
JAKÁ BYLA VAŠE NEJMILEJŠÍ
KNÍŽKA?
Jestli myslíte v těch třinácti letech,
tak Tarzan, Bídníci od Victora Huga (dějepisné pasáže jsem přeskakoval),
Robinson a samozřejmě detektivky.
CO SI PŘEDSTAVÍTE, KDYŽ SE
ŘEKNE DOBRODRUŽSTVÍ?
I když se tady přímo nabízí pokládat za
dobrodružství například vesmírné lety, zkoumání mořských hlubin a podobně,
považuji ještě stále za dobrodružnější, když člověk – jedinec, bez spolupráce
vědeckých kolektivů a elektronických počítačů si, dejme tomu, sám postaví loď a
vydá se překonat třeba Tichý oceán. Pro mne samotného je dobrodružstvím vyznat
se někdy sám v sobě.
Pionýr,
8.5.1976 připravila pionýrská vedoucí s šátkem kolem krku V. Klásková
KDYŽ MI BYLO TŘINÁCT (TOŽ ZA DRUHÉ)
Motto:
„rozhodující věk není třináct, rozhodující je celé mládí.“
Mládí naše a dnešních dětiček se nedá
srovnat. Kdeže televize, ani jsme nevěděli, že existuje. Hračky jsme žádné
neměli, co jsme potřebovali, to jsme si vyrobili. Špačka na palestru, to byl
krátký silný klacek, šprndu, jak se na Moravě říká, kamínky a pamatuju se, že
jsme kluci i holky sedávali na zápraží a donekonečna provlékali vlnu čtyřmi
hřebíčky na velké špulce od nití. Vycházel z toho takový had, ti vytrvalí
ho pak našívali na plátno a byl z toho třeba polštář. Tenkrát co si rodina
neobstarala sama, to neměla. Děti se na všem spolupodílely. Sbíraly se klásky
na poli, králíkům jsme chodili na trávu, koze na halouzky, do lesa na houby, ty
já sbíral nerad. Když jsem chtěl jet na tábor, všechno jsem si musel vyběhat
sám. I peníze si vydělat prodejem vajíček nebo kozího mléka. V Ivančicích
jsou tři řeky – Jihlavka, Rokytná a Oslava. Všichni jsme rádi rybařili. Byla to
hra a zároveň útěk od povinnosti.
Já jsem hrával divadlo až v Brně. Tam
jsem dokončil studia. Ujel jsem z Ivančic, a to bylo dobře, člověk si má
rozšiřovat obzor. V Brně jsme dali dohromady takovou skupinu, psali jsme
si scénky, hráli, zpívali, jezdili na Znojemsko, kde jsme pořádali představení
takzvaně pro široké okolí, dávno před Depeche Mode a jejich Music for the Masses 1988. Toužil jsem
dělat divadlo. Ale tatínek byl strojař, tak jsem šel na strojařinu. Byl jsem
snad nejhorší student. Profesoři mě spíš brali jako „tmel“ kolektivu. Dokonale
jsem opisoval. Jednou jsme měli narýsovat převodovou skříň. Nepropočítával jsem
zadání, ale přímo opisoval z jednoho časopisu. Profesor Moravus, když
viděl mou práci, zvolal – pánové, máme tady mezi sebou vynálezce, pan Menšík
znovu vynalezl rádio! Mě ta strojařina rmoutila, školu jsem nedokončil, ale
ještě dnes jsem na tom dobře s matematikou. Udělal jsem zkoušky na JAMU,
tatínek byl nešťastný, viděl v tom ulejvárnu od práce. Přál si, abych byl
aspoň zpěvákem, když už mě na tu školu vzali… Ale já přece nemám hlas. Jednou
se tatínek uvolil, že se přijde podívat na představení, kde jsem hrál. Hra
začala a tatínek se ptal maminky: „Kde je Laďa? To se budeme dívat na nějaké
cizí hochy? Tak já si zdřímnu, a až přijde Laďa, vzbuď mě.“
Takhle na to pohlížel tatínek, ale později už
mi fandil. Víte, dneska si lámeme hlavu, co s dětmi. Město už jim neskýtá
možnost pohybu, parky jsou kultivované, hřišť jako šafránu, technika je
nebezpečná. Vzali jsme jim prostor k dětství. Ale dnešní děti jsou
vyspělejší, jejich vědomosti jsou daleko větší, mají představu o světě. Tu já
v těch třinácti neměl, nikdo to po mně nevyžadoval, ale jak říkám,
rozhodující věk není třináct, rozhodující je celé mládí.
Sedmička
pionýrů, 3.2.1978, Jana Černá
HOVORY O SPORTU, UMĚNÍ A TAKÉ TROCHU O NAŠEM MĚSTĚ
Jak dlouho jsem pryč z Brna? Brzy to
bude dvaatřicet let, víc než polovina mého života. Odešel jsem po absolvování
Janáčkovy akademie múzických umění, milé JAMU. Tehdy jsme byli, mnozí
samozřejmě s přivřenýma očima – docela pohlední kluci a dnes vypadáme,
jako by nás měli v práci lovci lebek a v polovině toho nechali…
Říkám-li milá JAMU, myslím to upřímně. Všem
studentům i učitelům nám v ní bylo dobře, protože jsme se – a to říkám bez
nadsázky – měli rádi. Stačí namátkou vyslovit jména pedagogů Gräfové,
Walterové, Mrázkové, Lázničkové, Vykypěla, Krátkého a hlavně jméno vědce
profesora Bundálka a je nasnadě, že tomu ani jinak nemohlo být. Ale přišel
konec studií a dostali jsme umístěnky do různých divadel. Já s Mirkem
Slezáčkem, dnešním členem brněnského Divadla bratří Mrštíků, do Vesnického
divadla se sídlem v Praze. Ani ve snu bych si tehdy nepomyslel, že
odjíždím z Brna a Moravy navždycky a že se tam budu vracet jen za prací a
příbuznými…
Že jsem se narodil a prožil krásné dětství a kus
mládí v Ivančicích, to se o mně ví. A taky že po tatínkovi jsou mou
domovskou obcí Řicmanice, kde jsme několik roků bydleli. Tehdy jsem se většinou
jen batolil; batolím se tam za to dodnes a příbuzných tam mám víc než
v Ivančicích. S každým druhým občanem jsem spřízněn. Aspoň si to
myslím, a oni se taky tak ke mně chovají…
Ale celé mé zrání a hledání sama sebe – já
vím, to zní nadneseně, ale v jádru jsem nepíšící básník – je spjato
s Brnem. Je to období mé neuvěřitelné aktivity a dnes nevím, jak jsem to
všechno stihl. Studoval jsem (s výjimkou JAMU nedisciplinovaně), učil jsem se
hrát na housle a klavír a bez pedagogického vedení také na klarinet a kytaru ne
po novu, jen po staru (zbytečně, ať už s vedením, nebo bez něj), hrál jsem
v restauraci u Voráčů na Špitálce loutkové divadlo (primitivně, ale
vytrvale), hrál a zpíval v trampské osadě Dravci, kopal fotbal
v židenické čafce (jako ani jednou nepostavený náhradník) a plaval za KVS
Brno (nejpomaleji). Ale hlavně jsem doslova žil v Sokole Brno IV. Pravidelně
a s fortelem jsem cvičil na nářadí, zároveň jsem pomáhal cvičit žáky a
jako vedoucí s nimi jezdil na letní a zimní tábory. Kromě toho jsem
absolvoval tábory v Biskupicích se souborem Ády Pištěláka – byl jsem
v něm tamburašem – a s ním jsem taky zvládl během roku řadu
vystoupení a dvakrát týdně zkoušky pod vedením dnešního šéfdirigenta
bratislavské Nové scény, zasloužilého umělce Zdeňka Macháčka. S ním a
s Milanem Maláčem jsme taky fungovali jako M–trio a šaškovali při kdejaké
příležitosti. Kromě toho jsem ještě stihl milovat – samozřejmě z donucení
partnerek jen platonicky s vyceněnou čelistí (předkusem v předstihu
před vkusem).
Celým srdcem jsem však patřil především
oddílu házené Sokola Brno IV. V čele s předsedou Frantou Prokešem a
jednatelem Mirkem Kolářem, i když tomu bych se asi neměl z bezpečnostních
důvodů příliš připomínat. Posílá mi totiž důvěřivě k podpisu různé fotky,
a protože já žádné takové ve sbírce nemám, tak mu je zabavuju už napořád… Ale
koho vlastně jmenovat? Za všechny snad aspoň bratry Navrátilovy, Karla Titze,
Honzu Menšíka, Emila Brože, Tonánka Kotoulka… Někteří z nich už bohužel
nežijí…
Kladu si otázku: čím to je, že jsem k té
házenkářské partě tak přilnul? Určitě ne kvůli samotné házené; vždyť jsem ji
hrál tak, že ve srovnání s ní jsem cvičil na nářadí jako Gajdoš zkřížený
s Hudcem. A hned si odpovídám: nikdy později – a to platí až do dneška –
jsem nepoznal partu tolika upřímných kluků, férových na hřišti i v životě.
Co jsme se po válce najezdili na náklaďáku k zápasům za dobré slovo a
limonádu! Jak nám nikdy nezevšedněly ty naše večery, plné zpěvu, legrace a
pohody, ať už někdy s demižonkem vína nebo na sucho! Na to víno se dával
dohromady fond a já jsem do něj málokdy mohl přispět, protože jsem měl většinou
prázdné kapsy. Ale nikdy mi to nikdo ani slovem nevyčítal! Lolek Navrátil –
před několika roky zemřel – mi na zájezdech mnohokrát platil oběd, a když jsem
mu děkoval, říkal jen: prosím tě, za co…? Byla to krásná doba
s neopakovatelnou atmosférou. Všichni ti kamarádi i kamarádky
z dívčího družstva poznamenali a proslunili kus mého života…
Vstupem na JAMU to všechno skončilo. Studium
a spousta dalších povinností zabíraly všechen čas, ani na spaní ho moc nezbylo.
Ovšem bylo třeba se aspoň někdy odreagovat, a tak jsme třeba hrávali na
chodbách školy fotbal s tenisákem, jak v tomto seriálu vzpomínal už
národní umělec Bohdan Warchal, v zimě za mrazu jsme pěstovali takzvanou
lední kopanou a v létě podvodní plížení, obojí s použitím
protipožární nádrže před budovou JAMU. I později v Praze jsem proháněl
tělo, jak to jen šlo. Až to jednoho dne už nešlo… A v posledních letech,
kdy jsem permanentně nemocen, si stále více uvědomuji, že jen díky nastřádané
tělesné kondici ze cvičení a sportování mohu hrát – ač astmatik – až se ze mne
někdy práší…
Brněnský
večerník, 5.10.1984 zapsal Jožka Švéda
J
GARY CLAIL „BEEF“ (KRAVSKÉ VEMENO) = VĚNOVÁNO, JAK JINAK, HUGO
RAMONOVI…
Vždyť víš, co je tady na tom špatné
víš to velmi dobře, yeah
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ještě ke
všemu ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek svůj nářek
umíráček…
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek úmrtní nářek
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek úmrtní nářek
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek úmrtní nářek
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek úmrtní nářek
Ty nevíš, co je špatné?
ty nevíš, co je špatné?
odrovnal by ses sám od sebe?
šáhl by sis sám ochotně na život?
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek úmrtní nářek
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek úmrtní nářek
Ty nevíš, co je špatné?
ty nevíš, co je špatné?
odrovnala by ses sama od sebe?
šáhla by sis sama ochotně na život?
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek úmrtní nářek
Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ploužit?
poslouchej, jak naříká dobytek úmrtní nářek
GARY CLAIL „DECADANCE“ (ÚPADEK)
Říkáš, ano, oni vědí, že jsi sám bojoval o
další čas
a to jim není jasné, že už jsi přeplněn
bolestí?
ano, oni vědí, že ses ošklivě zranil opět
v dalším čase
úpadek není vůbec snadný, že ano?
ano, oni vědí, že ses ošklivě zranil opět
v dalším čase
to jim není vůbec jasné, že už jsi přeplněn
bolestí?
ano, oni vědí, že ses ošklivě zranil opět
v dalším čase
úpadek není vůbec snadný, že ano?
pak si pomaličku vybavuješ veškeré detaily
své paměti
proč tvá duše odešla fádně bezcitná, a
veškerá naděje ti došla, vyschla
jsi v jádru povadlý
nikdy dostatečně nezapomeneš, že jsi jedním
ze samotářů
pomalinku si vybavuješ všechny své vzpomínky
Říkáš, ano, oni vědí, že jsi sám bojoval o
další čas
a to jim není jasné, že už jsi přeplněn
bolestí?
ano, oni vědí, že ses ošklivě zranil opět
v dalším čase
úpadek není vůbec snadný, že ano?
ano, oni vědí, že ses ošklivě zranil opět
v dalším čase
to jim není vůbec jasné, že už jsi přeplněn
bolestí?
ano, oni vědí, že ses ošklivě zranil opět
v dalším čase
úpadek není vůbec snadný, že ano?
pak si pomaličku vybavuješ veškeré detaily
své paměti
proč tvá duše odešla fádně bezcitná, a
veškerá naděje ti došla, vyschla
jsi v jádru povadlý
nikdy dostatečně nezapomeneš, že jsi jedním
ze samotářů
pomalinku si vybavuješ všechny své vzpomínky
Jestli tě teďka děsím
tak ode mne neodbíhej jinam
já ukrývám svou bolest, pochop
říkal jsem ti, kdybych tě teď vyděsil
neodbíhej ode mě jinam
já ukrývám svou bolest, pochop
pomaličku si vybav všechny své vzpomínky
proč tvá duše odešla fádně bezcitná, a
veškerá naděje došla, vyschla
jsi v jádru povadlý
nikdy dostatečně nezapomeneš, že jsi jedním
ze samotářů
pomalinku si vybavuješ všechny své vzpomínky
pomalinku si vybavuješ všechny své vzpomínky
co je to čtení od TITÁNŮ pro zoufalé zdejší titanicy a nicky? Hm?
|