|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dívám se, jak rozsvěcují město
jak do lamp míří elektřina a ze vzduchoprázden výbojek
rodí se ostrovy světla
jakoby někdo navlékal barevné korálky na neviditelnou nit
je mlha a lidé tam dole spěchají
jakoby naruby potažení kůží včerejšků
jen já jsem nad městem
tichem hovořím s Bohem
a vítr mne šlehá sněhem jako římští zbrojnoši Krista
je slyšet jak skřípe zemská osa
a osleplá okna starého domu po Němcích jsou zavřena jako oči mrtvého
tento kraj je celý po Němcích a po nás již nebude nic
zažívám blízkost nirvány
je to nepopsatelný pocit a tak o něm píšu
když cítím, jak v mém těle přesýpají se písky mého já
jako hodiny tohoto času
a zpovídám se ze svých hříchů
mlčením což je největší slovo
že jsem se bál a neodevzdal své obavy tobě Pane
že jsem miloval víc než Tebe
že jsem zabil rybu a střelil kočku do hlavy
že jsem osahával holku pod tvým ukřižovaným synem
že jsem se díval klíčovou dírkou a víc už vám neřeknu
že jsem nikdy nic neukradl, jen pár slov z cizích hovorů
že jsem jezdil na černo do školy, protože jsem propil peníze na jízdenku
že jsem při rvačce o hlavu většího kluka s ruským jménem Oleg kopl do koulí, ale pořádně až se rozbrečel
že jsem se rozešel s holkou tak, že jsem s jinou vyšel z kina a ona přitom před kinem čekala, že půjdeme na odpolední promítání Čelistí a pak jsme s tou novou spolu píchali hned na prvním rande
že jsem chytil ptáka a chtěl jsem jej ponechat v kleci jen pro sebe
že jsem zabil mouchu novinami s Husákem
a tak dál
protože ďábel si na nás na básníky prostě zasedl
a tak dívám se do mlhy
jako bych byl na pláži Omaha
a chtěl bych padnout
zasažen střelou do srdce horkou jako tvé tělo
být probodený bajonety tvých paží
a krvácet tak z ran jako když slunce prosvítá děrami v oblacích
aby to nebolelo a bylo to rychlé
a pak jít cárat tím městem tam
zastavit se vývěsek a u plakátů
koukat lidem do oken a očumovat všechny ty postavičky, lúzry, čúzy i somráky
i ty obyčejné normální lidi, z kterých jde největší strach
a závidět holubům na kostelních věžích
že ti jsou andělům nejblíže
bych jednou rád
|
|
|
