Amorfní, prchlivá čůza

až hrůza,

samé klišé, trapná póza,

nechutná, tragední alkomúza.

Cirhóza žere její játra,

dřív slušňačka, teď chátrá.

S pouští v držce po slovech pátrá.

Řekněme to na rovinu -

- má konstantě kocovinu -

z dlažby šat jen prach a špínu.

Zatímco já bez ní hynu,

někde chmelí lahev ginu.

Když už někdy přijde domů,

připomíná úder hromu

či živelnou pohromu.

V tu chvíli, v naprosté opilosti,

je plná citlivostí,

silně touží po milosti,

než dosáhne střízlivosti.

To zmizí ráno z mojí mysli,

dokud si zas neusmyslí,

že je dost mimo svý smysly,

aby mi předala svou poezii,

pro kterou se tak opíjí.