Učili mě u počítače

jako základní prstoklad,

že virtuální svět lze snadno

klávesou vymazat.

Zkoušel jsem bezúspěšně

Escape, Delete, Enter

a mnohé další variace,

i zaručená kombinace

ALT, CTRL + DEL

mé virtualitě je

jenom pro prdel.

Ten svět, byť nehmotný,

jakmile zapnu,

pustím do něj energii,

se vždy zas objeví .

Nezajímá ho, kde žiji,

obrazem ženské siluety,

jež na hladině Lužnice

vytáčí váhy, piruety,

mi nabízí tvé oči

a tvůj klín.

Jedno, zda právě spím či bdím,.

neposlouchá mě,

naopak, zcela protikladně,

jak víc ho deptám,

víc mu rozumím.

Co dělat?

Softwarově ho vypnout neumím.

A i můj hardware už je skoro dně.