|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Nebe se otvírá
teď slyším svůj dech a cítím svůj tep
je uprostřed léta a v noci hoří hvězdy
jakoby někdo prohrábl oheň
jehož plameny šlehají
jako paže milencovy
a rosa padá v klín
město se barví jako chameleon
jak paprsek světla prvního hledá v ulicích
snad zbytky tmy
snad stopy měsíčního úplňku
či některou z mých bolestí
již venku jsou vdovy se psy
a kočky si lížou rány jako žena ženu
tak jak to chlap nikdy neumí
protože chlapi nemají ty šelmí drápky na jazyku
to ráno jen přichází jako exekutor
zabavit všechny sny
a sfouknout městské lampy jako svíčky na dortu
však na rtech
všude tam kde je kruh ticha a polibků ještě
tančí andělé jak jiskry
jsme jako ryby
stojíme v proudu a kolem nás plyne čas, aniž se pohneme
já a ty
a občas si říkáme pravdu
a občas si říkáme lež
a občas si říkáme něco mezi tím
a pak se líbáme, jako když označujeme lístky
jazyk vklouzne dovnitř úst
a pronikne tvým jako šíp
a pak
to bolí, když mne značíš rozpáleným železem dlaní
a dáváš mi jíst jazyk svůj
na snídani
spolu s šedivou solí dne
a okna nezavřou oči
|
|
|
