|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Před světlem venku stahuji stín
nechci být vzhůru a nechci již spát
položit hlavu chci jen na tvůj klín
o věcech pološer nechat si zdát.
Promluvit jak moře mlčet jak hrob
dívat se na tebe jak sbíráš dech
a tělu bílému chci být ti rov
a hlínou objetí těžkou jak vzdech.
Kaluže v ulicích jsou střepy deště
lákají k zranění břity všech hran
zranit se o pohled do všech svých příště
sůl ticha nasypat pak dovnitř ran.
A já jak pradávný pašerák opia
přivážím v nákladu sny tvé i sebe
vteřiny návratu okamžik stroncia
a chvíli podobnou věčnosti nebe.
|
|
|