|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Již vzešlo slunce povstalo z hrobu
kohout se navrátil do orloje
ze stínů staví kříž zatlouká skobu
světlo, jež dopadá do pokoje.
Ruce mé přibíjí v zápěstích objetím
skrz nárty k posteli s nohama tvýma
až mlha na oknech pláče teď dojetím
a kůži trápí mráz a krásná zima.
Jak podzim ruka tvá hledá mne v dotecích
svítání krvácí kapkami šípků
a mrtví jak kdysi oděni v oblecích
s růžemi u nohou na tisíc střípků.
Nasadil den stromům větvoví korunu
a ohnul po větru hřbet modrých trav
Měsíc dost kraloval v noci psům na trůnu
teď ptáci píšou nám po nebi zpráv.
|
|
|
