~ NA HROB... ~


Na hrob mi víno lejte,
nejhlubší doušek - plný džbán!

Pak Frankie Carroll pějte...

na cestu za pijany mými,
nejdelší cestu...
Boží flám.

~

Ach,
trochu ticha přejte,
minutku ticha s nimi.
Na život vzpomínám...

~

Osudu nespílejte,
ve hvězdách naše viny.

Žhne slunce v bouři krve mé,
však v duši?
Tolik sám!


https://youtu.be/adHYK31lGbM -----------------------------------------------------



~ VYHASLÝ ~

Ach,
skonal jako „ptáček“,
na světě zbyl jen pláč,
břemena strastí vláčel,
nevěda proč a zač…

Nebyl sám sobě kvit!
Trápil se lidskou Malostí;
už nemoh´ lidi ctít!

Aby se od ní oprostil,
sám vzdal svůj blahobyt.

~

Když zemře ti i Bůh,
nevěříš na zázrak,
uzavře žití kruh,
oslepí moudrý zrak,

utiší mocný hlas,
ulehneš pod širák,
nevoláš:
„Spas mě,
spas!“
Víra už nesvírá!

~

Proč nohy dosloužily,
přec ještě mohly jít?
To pro tu těžkou chvíli,
to všechno pro ten cit...

~

Svou závěť sepsal krátkou,
jak báseň prostovlasou...

Co za bohatství zbylo?
Snad v duši jeho Dílo.
Jen pár pochmurných veršů,
co navrací jej zpět…

~

O smrti,
o bolavém srdci,
o duších sebevrahů, jež spočinuly v trávě,
o listu plném vrásek, když zhynul nesmlouvavě,

o krvi této země barvící čistý sníh,
o opuštěných láskách, co naplnily hřích,
o synkovi a otci - pro sebe chtěli žít,

o zoufalém to putování,
a chlastu,
jako štít!

O starobylém městě,
o rozstřílených zdech,
o pohádkové řece, jež zatají ti dech,

o vyloupených hrobech umučených lidí,
o utajených přáních za která se stydí,

o kocourovi věrném, jenž štěstím povyskočil,
i o Letenském ráji,
dětství na kolotoči.

~

Dnes zemřel bohém - samotář,
s vyprahlou touhou ztroskotal na palisádách života.
Svatozář padla pod oltář!

A po něm?
Jenom nicota...

To mysl vzbouřila se „psům“,
když kompromisy odmítl,
sny svěřil andělům.

Rozdaný klidu nenašel...
na konci slyšel Jidáše!

~

Dlí na obláčku poeta,
smrt byla pro něj dar!
Ač Cesta jeho prokletá,
ještě zní slůvek pár...

~

Ach, ano!
Zemřel rád,
dokonán jeho pád!

Leč v duši málo, málo stár,
nešťastných 38 jar!



-----------------------------------------------------





"Uprostřed moře, mezi skalisky,
nenávistné větry dují,
plouživé vlny na útesech
se v zelené zmije proměňují,
však z klubka hadů, kteří syčí,
železně se k nebi tyčí
MAJÁK"...
(J. Wolker)





~ PO TRYZNĚ… ~


Po tryzně chlast,
po chlastu kecy!
Hodnotit budou tě cyničtí dědci!

~

V urážkách nýmandů,
těch, kdo tu jenom smrděl,
budeš jim pro srandu
až umejou ti „prdel“!

~

Za duši širokou,
za otevřené srdce;
holka jde za holkou,
hlupci to nesou trpce!

Nenávist, pomluvy,;
život ti záviděli,
přizdisráč promluví...
V duších jen Malost měli!

~

Vášeň zas obživne,
z úst žen nezazní bída,
pohledy obdivné,
s kterými bohém snídal...

Za to žes rozdával,
za slávu bez závrati
... odnese Otava...
srdce tvé nenavrátí.



Za výkřik v potlesku,
jenž Malí neodpustí,
předvedou grotesku...
Do kalhot ať si pustí!