V lednici

„Když dostala Natálie malej bojovej úkol, znamená to, že je malej bojovník?“ ozývá se z kuchyně; já tomu říkám kuchyně, ale je to spíš taková jídelna, se dvěma ledničkami, čtyřmi stoly, dvěma rychlovarnými konvicemi a čtyřmi obrázky s kuchyňským zátiším. Zázemí na 48minutové polední pauzy.

„Ta nová přišla do kuchyňky a ani nepozdravila,“ ozývá se z druhé strany z fakturace.

„To tam zapadne,“ odpovídá jiný, také ženský hlas.

„Většího debila jsem neviděla.“

„Měla ses zeptat Patrika.“

„Já tě neslyším, když jíš s plnou pusou.“

Jdu si vzít něco z lednice a těším se, až si sednu do kukaně k počítači.

„Dáma má přednost,“ málem do mě vrazila Alice s manažerským úsměvem.

„Dáma jo,“ reaguju jako obvykle a jdu si bez uhýbání svým směrem.

Hodně lidí tohle její chování bere jako takový nějaký kolorit, já to ale většinou netoleruju, ale ne vždycky se chci hádat. Naučil jsem se techniky kontramanipulace a agre-asertivity. Jazykový cit a imaginaci mám, tak jen stačí doplňovat do vzorečku a vlastně si pěkně hraju, málokdo mě tady někdy ukecá, musím mít vždycky poslední slovo. Ani ne, že by to bylo narcismem/egoismem, ale prostě je to takový nohejbal a já nemám rád míč na své straně hřiště. Někdy se dá smečovat, někdy nahrát na smeč. Firemní kultura a firemní identita. Vztahy a interní komunikace. Manažerka interní komunikace, traffic manager. Forma poezie, story telling, automatické psaní modrou trubkou, automatické mluvení bez záklopky, tady a teď – a vlastně nikde a nikdy – v algoritmu svého neokortexu.

Beru si jídlo z lednice. Je na ní něco napsáno, a tak ji ani neotevírám a čtu.

„Vážení kolegové,

včera, tj. 11. 1. 2019 jsem si v lednici ve spodní přihrádce nechal jídlo na sobotní směnu. Dnes jsem zjistil, že jídlo bylo přemístěno a jogurt mi někdo vyhodil. Prosím tohoto iniciativního kolegu / kolegyni, zda by se mohl/a dostavit za mnou do ND. Děkuji. Zástupce vedoucího skladu ND“

Pod tím je nalepený druhý papírek:

„Podíval jste se do druhé lednice? Víte, karma je zdarma, to máte z toho, že tu všechny holky naháníte. Byl jsem tu, Fantômas!“

Tak si beru jídlo a jdu si sednout k počítači. Na chodbě vidím grafika, šel na dámské záchody. Je to kanec.

Je tu hrozná zima, a ještě si beru jídlo z lednice. Sedíme tu v bundách, zažádal jsem o vyhřívanou klávesnici. Tady v kancelářích je to ještě dobré. Skladníci se chodí ohřívat na rampu, protože jak sklad přes noc vymrznul, bylo tam -14, a na rampě je jen -10.

A ještě dvě novinky v firemní komunikaci: Grafik si vyrobil bodací bednu. Když ho někdo naštve, začne do ní bodat nožem. Oddělení náhradních dílů je od včera oddělený sklem (jsou v kukani). Když jdu po chodbě, nemusím je zdravit.

Kolegu prodavače přesunuli z oddělení zahradní techniky do potřeb pro zvířata, protože má příjmení Králík. Prej to je „stylový“.

S kolegama jsme vymysleli přání k svátku pro zaměstnance – s prvky korporátní identity. Poslední slovo bude vždy obrázek (jako ve slabikáři):

Přejeme vám vše nejlepší k svátku!
Ať je váš zrak ostrý jako PILA
Ať jste stále nabití jako AKUMULÁTOR
Ať dobře rozseknete všechna rozhodnutí jako SEKERA
Ať čerpáte inspiraci jako ČERPADLO
Ať sfouknete povinnosti efektivně jako FUKAR
Ať máte sílu jako DRTIČ
Ať rozdáváte energii jako NABÍJEČKA
Ať vás hřeje štěstí jako KAMNA
Ať zachováte chladnou hlavu jako KLIMATIZACE
Ať je váš život pohodlný jako LEHÁTKO
Ať jste plni dobré nálady jako BAZÉN!

Výkonné zdraví,
homologované štěstí,
stále kvalitní náladu,
pohodu nenáročnou na údržbu,
víceosou motivaci
široce kompatibilní přátele
... a další rok v silném týmu!

Pošli vir na IT a oni to maj jako hračku "Jé vir!" a posílaj si to a otvíraj...

www.aaen.sweb.cz