|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vítr tak mrazivý, že cítím jej v kostech
jako nůž projíždí masem a dál
a slova mrznou hned jen, co jsou na rtech
jako bych nazpátek všechna je vzal.
Co říci stejně mám ke světu okolo
koním jde z nozder ven dech bílá pára
za plotem na sebe hledíme s pokorou
dělí nás od sebe ostnatá čára.
Ze zimy zadupu po zemi nohama
a kůň mi odpoví kopyty svými
ohradu přeskočí v té chvíli očima
za chleba smím jemu pohladit hřívy.
A ten chléb je staletá svačina do školy
z papíru dávno jsem poskládal vlaštovku
s sebou já nosívám po kapsách úkoly
a první na ryby chycenou dešťovku.
Asi jsem nedospěl a nevím, zda dospěji
proč taky státi se čímsi jak stín
a čekat na vlaky, jež mizí z kolejí
jako dny, kterými milovat smím.
|
|
|
