|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je takové ticho, že padají hvězdy
jak uvnitř kostela, když skončí mše
Měsíc nám po kůži maluje kresby
do rána uvnitř nás naostří vše.
Jak břitva dáš mi svůj polibek zítra
žiletkou jazyka vklouzneš mi do úst
a bude bez času ta chvíle jitra
okamžik, kterým tak můžeme růst.
Já vzejdu ze stínu u nohou samoty
ty vstaneš z popela, kterým je náruč
oblečem těla svá do šatů nahoty
smrti mé prosím mne potom zas nauč.
To ráno necháme žebrat pak za okny
do ruky darujem peníze slibů
a za ně ohlásí půlnoc nám ponocný
až zlomím chléb denní a prostřu rybu.
|
|
|
