|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
NICK
Známe se teprve dva roky,ale připadá mi,jako bychom se znali celý život.Ani nevím,kdy to bylo,kdy se mi na obrazovce poprvé objevil Tvůj Nick,ale pamatuji si přesně,že byla zima a venku od rána pršelo.
Zaujaly mne tvé nesmělé pokusy o seznámení a odepsala.Od toho dne jakoby se změnil celičký můj dosavadní život.Ze Tvé něhy přímo prýštil pramen živé vody,který mi dodával sílu žít.Celé dny jsem se tešívala,až opět uvidím Tvůj úsměv a Tvé políbení.
S Tebou se mohu bavit naprosto o všem,vidíš do hlubin mé duše a znáš má nejtajnější přání.Někdy si říkám,že mne znáš až moc,ale veškeré mé pochyby rozežene Tvůj dlouhý úsměv na tmavé obrazovce.
Ta hodina,kterou trávím s Tebou je jako celičký den,ale přitom je tak neskutečně krátká,že nenávidím ty ručičky,které ukrajují čas.Je to jako milování,při kterém zazní gong a všechno krásné je náhle pryč.Jakoby uprostřed dějství spadla opona a principál řekl : „Děkujeme,pokračování zítra.“ Jakoby uprostřed slunečního dne se zatáhla obloha,přišla bouře,a hromobití a hromobití chtělo odehnat všechno to krásné,co jsme za tu hodinu prožili a prosnili.
Ale neboj,není síly,která by zabránila mám představám a snům.I když uléhám vedle svého muže,mnohokrát stejně sním o Tvých dlaních,zda by byly stejně něžné,jako Tvá slova a Tvé básně,které mi posíláš.Ano,znám je nazpaměť a častokrát mi letí hlavou.Znovu a znovu si opakuji ty něžné řádky,které vnikly do mé duše i do srdíčka.Jsou jako něžné políbení,jako ruce,které vezmou mou hlavu do dlaní a úsměv,který mi řekne : „Neplakej,má vílo.“
Mnohokrát s tebou usínám a mnohokrát se s tebou probouzím.A i když jsi někde v dálavách,jsem ráda,že tu jsi a že Tě mám.Patříš k mému životu stejně jako vše,co mám ráda a miluji.Nikdy jsem neviděla Tvůj obličej,ale znám Tvé nitro,které jakoby přišlo z pohádky.Cítím Tvou lásku,se kterou mi píšeš vzkazy i touhu Tvého srdce po mých slovech.Vidím Tvou zlost,když nefunguje vše jak má a problémy nám ukrajují čas.
Nevím,zda ty řádky znamenají Lásku,zda se jimi dá i milovat,ale vím zcela přesně,že bez nich by byl život šedivější a hůř bych mohla usínat.Ty představy jsou prostě tak krásné,že nikdo,nikdo kromě Tebe mi nemůže je dát.Víš,je to jako když běžíš po pláži,jediná na malé pláži uprostřed skal.Běžíš na rozpáleném písku,teplý vánek hladí celé Tvé tělo a šumění vln Ti našeptává hřích.Čekám Tvé kroky,které se potichu přikradou a jak se beze slova položíš vedle mne.Čekám Tvé ruce,které pohladí mne po tváři…po vlasech…Čekám Tvé rty,které spolu s mými splynou v dlouhé a něžné políbení.Toužím po tvých dlaních,ve kterých skryješ má prsa a jimiž rozezpíváš celé mé tělo.Toužím po krásném pomazlení,beze slova,neboť nač ta,když duše si rozumí.Snad jen…tiché pošeptání těch dvou něžných slovíček,která jsou tak důležitá.A až naše těla v jedno budou,chtěla bych v bouři citů zapomenout na vše špatné a brát jen to,co Láska může dát.
Snad pro ten sen,pro to krásné zapomění v ten jeden krátký okamžik,usedám ve stejnou chvíli každičký den a čekám Tvůj Nick.Nevím,zdali by byla skutečnost tak sladká jako sen,ale prosím,neber mi ta tajná přání,ty představy,když usínám.Pro mne jsou jako pramínek vody,který prýští uprostřed rozpálených skal.Vždyť i Ty si ji můžeš vzít do dlaní a napít se co hrdlo ráčí.
Tak vezmi mou hlavu do dlaní a popřej krásné sny.Vždyť i Ty se z nich můžeš radovat.Sny jsou totiž nejkrásnější,do nich pustíš jen to,co srdci Tvému neublíží..A věř mi,že probuzení bývá někdy uplakané.Snad proto je možná někdy lepší zůstat v tom hlubokém tajemnu snění,i když dotek láká…
Zůstaň,jaký jsi,prosím.Vždy budu čekat Tvá něžná slova a pohlazení. A věř mi,že ještě mnohokrát se s tebou budu milovat.Ale nechtěj,aby snění pokazil křik ptáků či rozednění.Pak by možné odešlo to rozechvění,když napíšu Ti – mám Tě ráda a já si přečtu – mám Tě rád………..
|
|
|
