Žákovské citáty, návrhy ilustrací, část 25:




((...)).
Člověk si domestikoval dobytek kvůli tomu, aby ho pokaždé nemusel znovu nahánět po lese nebo po loukách, když od něj potřebuje mléko nebo maso.

Člověk si začal ochočovat zvířata kvůli tomu, aby měl ve svém životě větší pohodlnost.

Člověk si domestikoval dobytek tak, že si ho k jídlu nechal živý u sebe doma, a on se mu tam mezitím rozmnožil.

Pravěký člověk si občas zavřel nějaké zvíře u svého domu nebo vsi, a postupně si na to oba dva zvykli.

Člověk si nejdříve ochočil psa. Udělal ho z vlků, kterých měl kolem sebe v těch dobách velký nadbytek.

Postupem času se mu ((pravěkému člověku )) povedlo v mozku vlka vygumovat jeho vrozenou ostražitost vůči lidem, a tak se na svět dostalo zvíře jménem pes.

Pravěký člověk začal domestikaci -kromě vlků- výběrem hodnějších druhů zvířat, např.koz a ovcí.

Mongolové v Rusku rozumně využívali žabomyších sporů ruských vládců, a dlouhodobě jim dělali soudce a výběrčí daně.

Mongolská nadvláda v Rusku způsobila jejich ((ruskou)) opožděnost oproti Evropě.

Karel IV.se snažil svého nejstaršího syna Václav IV., připravit na dobrou vládu, ho to ale moc nebavilo.

Karel IV.chtěl podle pravidel za svého nejstaršího syna nástupce Václava IV., a nechtěl přitom asi moc vidět, že Zikmund je mnohem nadanějším politikem.

..
..
Některá zvířata se k člověku připojila po vzájemné úvaze o oboustranné výhodnosti. Např pes (vlk) žral stejně většinou zbytky. On nemusel sám lovit, a člověk zase rád oceňoval jeho hlídací služby, apod.

Dokud člověk neměl doma domácí zvířata, nemohl si je v divoké přírodě jenom tak lehce pohladit.

Pomocí domácích zvířat narostlo člověku sebevědomí a pocit soběstačnosti, protože se už nemusel každodenně spoléhat na přírodu v tom, co tam zrovna v ten den uloví nebo najde,nebo dostane.

Domácí zvířata dělala zpočátku člověku starost ohledně žrádla v zimě, a tak se stávalo, že si na jaře musel shánět některá zase znovu.

Domácí zvířata spolu se zemědělskou činností učila člověka myslet dlouhodobě, protože už mu k životu přestal stačit zvířecí instinkt typu „co zrovna vidím, to sežeru“.

Domácí zvířata a nutnost osevu na jaře apod.nutila člověka naučit se cvičit si silnou vůli v tom, že viděl u sebe doma obilí apod., a přesto cílevědomě vydržel několik měsíců přes zimu trpět hladem.

Zemědělská činnost a chov zvířat vedla u člověka k rychlému vývoji jeho zručnosti a vynalézavosti v nejrůznějších směrech, že se to dříve nemělo obdoby.

Když člověk zahájil taktiku stálého obydlí, nemusel už celý den někde chodit.

Když si člověk začal stavět stálé obydlí, mohl být od té doby v noci doma.

Člověk v tlupě přenesl v noci část své starosti na spícího opočlověka vedle, a později stejně na svého souseda v jeho domě.

Člověk, bydlící v domě, nemohl už tolik podléhat emocím při sporech se svým sousedem, protože si rozumově uvědomoval, že ho třeba bude ještě někdy potřebovat.


Člověk, který se staral o zvířata, se učil překonávat pohodlnost, protože zvířata chtěla pravidelně žrát apod., i když se mu zrovna nechtělo pracovat.

Člověk , když začal pěstovat domácí zvířata, se tím učil starat se i o potřeby někoho jiného než dětí a své manželky, apod.

Své sousedy v obci si člověk mohl vybírat jen omezeně, a tak se musel více učit s lidmi kolem sebe vycházet v dobrém, protože nevěděl, kdy je zase k něčemu bude potřebovat.

Přechodem lovců a sběračů k zemědělství se člověk přinutil k dlouhodobější odpovědnosti než jenom k té, kam si zrovna v ten den s manželkou a zbytkem tlupy lehne.

Zvířata v podobě skotu byla asi dlouho majetkem obce, protože při pastvě apod.se stejně pomíchala dohromady.

U vlků, ze kterých se stali psi, můžeme pozorovat veliký posun v jejich životě.

Psi se pobytem u člověka postupně druhým vlkům úplně odcizili až k silnému nepřátelství, z čehož se můžeme poučit v nejrůznějších směrech, i co se týče lidí.

Člověk zemědělec si získával místo v obci i mnoha dalšími způsoby, než tomu bylo v lovecké či sběračské tlupě.

Člověk zemědělec mohl více rozšířit oblast svých zájmů díky tomu, že mohl provádět i mnohé činnosti doma pod střechou.

Člověk tím, že mohl dělat něco, co mu dobře šlo ,nebo co ho více bavilo, mohl být prospěšnější svému okolí. Nemusel už dělat všechno, a tím se u něj vyvinula specializace.

Specializace narůstala s množstvím lidí v obci, protože každý mohl dělat to jedno pořád znovu dokola, a pořád měl pro koho.

Člověk zemědělec mohl v zimě -pokud měl dost zásob a úrody doma- věnovat v klidu čas plánům, co udělá na jaře.

Člověk v zimě, když měli doma hlad, měl dost času zamyslet se nad tím, co udělá příští rok lépe.

Tím, že člověk byl v něčem dobrý, si získával respekt v tlupě nebo v obci, a v případě zemědělců se to potom přenášelo i na jeho potomky, protože přestalo být jedno, kdo je čí dítě, ale vědělo se to už dost přesně.

Plané myšlenkové konstrukty se nemohly rovnat reálnému tlaku přírody a dalších okolností.

Drsné podnebí přimělo lidi dlouhodobě k velikým výkonům a vynálezům, což se postupně projevilo jejich velikým náskokem před obyvatelstvem v tropických částech světa.

Člověk v teplejších krajích nemusel tolik přemýšlet, stavět nebo plánovat, když mu tam v zimě nemrzlo, a celý rok mu tam na stromech apod.něco plynule dozrávalo k jeho obživě.

Národy v teplejších částech světa se při nejlepší vůli nemohli vybičovat ke srovnatelnému výkonu jako národy na severu, což je celosvětově vidět ještě i do dneška.

Člověk si většinou přirozeně vybírá pohodlí, k čemuž ale v Evropě neměl moc příležitosti, a tak se mu tam tím pádem vyvinula nejpokročilejší civilizace, z jeho nutnosti.

Těžké okolnosti v zimě dělají člověku lepší osobnost, což můžeme pozorovat do dneška.

Vesele pobíhající děti a slepice či jiná drůbež v obci patřily ke známce nadějné budoucnosti.

Pes je s člověkem věrně nejdéle ze všech zvířat, protože se to stalo přirozeně, když člověk nechával kolem sebe zbytky, které vlkům sloužily k pohodlnému žrádlu.

Když lidé od sběračství a lovu přešli k zemědělské výrobě, rozšířil se široce počet profesí, které se daly výdělečně dělat, a lidé tím pádem mohli lépe uspokojovat své vrozené vlohy pro vývoj celé společnosti.

Po vynálezu písma si mohl člověk své myšlenky z hlavy položit před sebe, a navíc si je dlouhodoběji uchovat nebo je předat či poslat, a tím se velice urychlil vývoj všeho, co dělal.

To, že každý, kdo je v těle, se chce hlavně hodně učit, se nazývá pus sebezáchovy.







((...)).

Citát k obrázku:

..T.G.M. jezdil v Lánech rád na vyjížďky koňmo po parku, ..., ale tam nechtěl přitom vidět policajty, co


ho hlídali, tak
ti se ukrývali za stromy, ale on je stejně i potom ..hned uviděl; ..:).