Milování po ránu…

Je před svítáním, neděle..
Tma rozloučit se nechce,
a ráno téměř vesele,
za tvými víčky nesměle
se k světu klube lehce..

Snad je mu dobře v posteli..
venku to ještě zebe..
a potom.. já se nedivím,
vždyt spí tam
vedle Tebe..



O čem jen zdát si necháváš _?
tvár ještě sen Ti hladí ,
tak záhadně se usmíváš..
že už ten princ tě svádí…?.(..)

A dále tahle představa
do mysli se mi vkrádá
jestlipak ten princ, otrava,
ví co máš ráno ráda ?

Pak řeknu si tak takle ne,
nemáš ji ve své moci..
vždytˇ ty úsměvy blažené
patří té chvilce strávené
jen se mnou, ještě v noci…

Však pochybnosti hlodají
( co také jinak umí ?)
a zahnati se nedají..
A tak má ruka potají,
zkouší, zda porozumí
tvé tělo, její něžnosti..
a mého těla touze..
a pak, ..Bohyně radosti
tedˇ povzdechla jsi dlouze..

A potom moje žárlivost
s něžnou touhou se spřádá,
Tak princátko, pro tebe dost..
Tedˇ na mně zas je řada…