Režie: Brian de Palma

Hrají: Antonio Banderas, Rebecca Romijn-Stamos

Osudová žena, aspoň tak, jak si ji představuje většina filmových tvůrců od 50. Let, je svůdná čarodějka, která loví bez milosti muže do svých osidel, až je nakonec úplně zničí.Tuto bohulibou činnost, z které asi největší radost budou mít feministky (i když i v tomto snímku by se určitě našly scény, které by se jim nelíbily) zasadil Brian de Palma do moderního prostředí a ozvláštnil jí rozpůlenými záběry a zajímavým střihem. Přesevšechno snímek nic nového neobjevil.

Blonďatá kráska jako nebezpečná svůdnice si ze začátku vede dobře. Při festivalu v Cannes na záchodě svede krásnou herečku a ukradne jí šperk v hodnotě 10 milionu dolarů. Místo toho, aby se však podělila o zisk se svými kumpány, neslušně z místa činu uteče. Klid ale nenalézá. V kostele ji rozpoznají její rodiče, kteří ji začnou pronásledovat. V patách má ale také naštvané lumpy. V momentě, kdy jí jeden z nich shodí ze schodiště, objeví se na posteli v bytě svých rodičů a zdá se, že si na nic moc nepamatuje. Od té doby se na plátně střídá femme fatale s černými a světlými vlasy, podle toho, zda je dobrá nebo špatná. Moc nevadí, že tyto role jsou podle všech pravidel úplně naruby.

Pomocí náznaků, které nám režisér doslova naservíruje na talíř, pochopíme, že život blondýny souvisí s tragickou nehodou v životě černovlasé. Normální příběh začnou přerušovat neobvyklé scény připomínající sny. Pro někoho mohou být tyto symboly méně srozumitelné, pro někoho více. To ale není podstatné. Ve filmu chybí stmelující činitel, který by spojil všechny akční a surrealsitické a dramatické scény dohromady. Romijn-Stamos v hlavní roli to bohužel není a  Antonio Banderas, který si svou roli smolařského fotografa zahrál s velkou vervou, také ne. Zkrátka za chvíli na vás začne zívat nuda.

V momentě, kdy už máte pocit, že by to mohlo stačit, vám režisér se škodolibým úsměškem naservíruje další várku iracionálně propojených scén, jakoby vám chtěl říct, že jich má na skladě mnohem víc. V tomto případě asi zapomněl na heslo méně znamená více. Když je konečně příběh ukončen (divák unaven) a vše zdánlivě vyřešeno, postavy visí ve vzduchoprázdnu a závěrečná scéna připomíná spíš spílání z rodinné ságy než konec detektivky. Nedostaví se žádná katarze, žádné ponaučení, ani logické vyústění. Přesto, že smekám klobouk před tím, jak byl režisér schopen sledovat na sobě nezávislé dějové linie, už se mi nelíbí, že nepřišel na to, jak je spojit.

Je škoda, že si tvůrci filmu tento velice zajímavý snímek lépe nepromysleli, mohl být rozhodně mnohem lepším než průměrným B – filmem honosícím se ještě k tomu dost nevhodným názvem

,, erotický thriller“.

.