Jak jsem psychicky viděla kosmologické reálie během procesů čarodějnických
multidimenzionálních válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací proti
Drakoniánsko – iluminátskému impériu temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky,
náhled do dimenzionálního světa. Popisuji je tak, jak jsem je viděla a zažila.

Během prudké dimenzionální války jsem se setkala se všemi fenomény, o kterých naše mytologie
mluví jako o zlých bytostech. Zjistila jsem však, že naše mytologie je překroucená. V minulém díle
jsem popsala Satana a vymanila ho z diskreditace a pomluvy, že je ZLO. To stejné se však týká
Démonů a Ďábla.
Naopak Lucifer, který je v klasických mytologiích popisován jako padlý anděl, původně vůbec
anděl, je ZLO doopravdy. Stejně jako další dva bohové – Jehova a Šiva. Tyto tři – Lucifera, Jehovu
a Šivu jsem zažila jako zlé podlé Eminence Drakoniánsko – Iluminátského impéria.
Pokusím se to dále rozvést, v tomto a následujících dílech.

Jestliže jsem Satana definovala jako Strážce černé díry, pak další sféra, která se nachází hned
za touto černou dírou, je démonská a živelná. Poslední stav hmoty, energie a světla, v nejvyšším
možném bodě dynamiky a boje, mezi udržením se v galaxii a pádem do černé díry. Nejvíc extrémní
stav. Strážkyně Démonské sféry je nejradikálnější bojovnice vůbec. Tuto démonickou sféru jsem
vnímala jako ženskou energii. Je dokonce radikálnější než Satan. Satan je totiž stoicky klidný,
kdežto Strážkyně démonské sféry je emotivní, zuřivě reaguje na jakoukoliv nespravedlivost,
překroucenost. Je to stav energie, mysli, bytí pod nejsilnějším tlakem, který vůbec existuje.
Nesnese lež a pokrytectví, vše nemilosrdně rovná, rozhoduje, kdo zůstane a „kdo půjde z kola
ven“. Hněvivá bohyně situací, kdy již není prostor na sebemenší rozmar. Odpadní látku naší
Galaxie – temnotu pouštěla dál do černé díry a zbytek našeho galaktického bytí zuřivě bránila.
Ani tato Strážkyně démonické živelné zuřivosti a obrany pod extrémním tlakem však nebyla zlá
bytost. Dokázala být sice okázale krutá, ale dbala o spravedlivost, jako kdyby v tom posledním
vypjatém stavu bytí energie a ducha byla právě balance spravedlivosti v extrémní rychlosti
rozhodování to nejdůležitější. Je to další integrální součást galaxie, opět s přesahem do sfér
vesmíru. Není to zlo.

Démonické vlivy jsou obecně radikální. Jak jsem pochopila, jsou potřebné. Přichází tam, kde
dochází k prudké nerovnováze, překroucenosti, pokrytectví a lžím. Kde jsou tyto problémy, tam
jsou rozzuření démoni. Mají velice extrémní vliv. Co se týká radikality, jsou druhý nejsilnější stav.
První nejsilnější stav je Satan. Kdyby to mělo opisovat stav lidské mysli, tak dokud je člověk pod
vlivem démonů, zuří, šílí, je vzteklý, expresivní, sprostý, kope do lží a pokrytectví. Jakmile
„spadne“ do vlivu Satana, utichne a s ledově klidným stoickým přístupem jde rovnou zlikvidovat
to, co mu vadí, bez jakéhokoliv rozpakování se, studu, nebo přehnaných emocí.

Démonická sféra je bojová, nenechá si nic líbit, vše rozebere až na bolestivé nepohodlné jádro, aby
se podívala na podstatu. Nezajímá ji civilizační pozlátko naducaných slušností, úslužností, cudných
civilizačních návyků, ve kterých se tu a tam vydržuje nějaká ta lež, či mírná záměrná slepota
a diplomacie. Žádnou diplomacii, ani korektnost nepěstuje, v extrémní radikalitě má úplně jiné
starosti.

Je ale nesmysl považovat tyto duchovní vlivy za špatné a za zlo. Bylo by to, jako chtít si vyndat
reflex a instinkt. Tyto strašidelné sféry jsou vnitřní funkční a bojová součást našeho bytí, součást
našeho archetypu, který opisuje uspořádanost a organické „tělo“ naší Galaxie i vesmíru. Každý
člověk je propojený se všemi těmito sférami. Základem harmonického života je mít i tyto radikální
a nebezpečné vlivy v sobě v klidu. Kde si bude člověk pěstovat lež a pokrytectví, tam ho budou
pronásledovat rozzuření démoni. Démonická sféra „léčí“ lži a pokrytectví, sebelež a nesnesitelné
intelektuální a myšlenkové proudy, které se staví proti přirozenosti a vše ve výsledku převrací do
úpadku a ztráty jiskry a kvality, ryzosti.
Nebýt hněvivé démonické sféry, nebyla by proti těmto vlivům obrana. Kde jsou démoni, tam je
problém a proto tam jsou. Ten problém bývají bytosti temnot – vlastně ti, které běžně nazýváme
právěže nesprávně„démony“. Já jim říkám Drakoniáni, zlomyslné bytosti pracující na straně
úpadku a pro destrukci harmonických světů. Vyslanci a vlivy démonické živelné sféry v takových
situacích „dělají bugr“, nikdy se nepřizpůsobí požadavkům temnot, nedají se vychovat, nedají se
zkrotit, bojují, dokud nepadnou, nebo nevyhrají. Když jsou vítězové – tzn. příčina proč tam jsou
zmizí, oni taky zmizí. Už nejsou potřeba. Přesto to nejsou zlé bytosti, ač dokážou být extrémně
bojově kruté.

Proto je nesmysl považovat Satana, nebo démonické vlivy za příčinu zla. Naopak, jsou to nástroje
proti zlu – proti temnotě, škodlivé dusící tlumící odpadní látce galaxie, vesmíru, kosmu, které když
se dovolí, tak způsobuje dimenzionální pád.