Je druhý jarní den

a za oknem,

sněhové vločky

neúnavně tančí

valčík na rozloučenou

s odevzdaností.

Hravé nedělní představení,

baletního dopoledne,

kdy vše je jak má být.

Ticho a klid.

Vně,

vevnitř.

Uzavřeni sami v sobě,

mezi blízkými vzdáleni.

A bílý sníh

se zimou

 loučí se,

vlní se

v tíze času

s lehkostí.

Točí se svět

v hlavě mojí

stále dokola

tam a zpět

a zase zpět

a občas teď

až příliš často

už jen zpět.

Podívej,

bílé vločky

 jaro v tobě

vítají !

V chaosu dní

střípky

synchronně propojených náhod,

z nichž znovu povstává síla.

Ve vzpomínkách,

kolem potoka,

bílé sněženky

malují obrazy

rodícího se Života.