|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Rozhovor se slepičkami, na jihu Moravy (z kolekce „Odposlechnuto“)
Autor: Zeanddrich E. (Stálý) - publikováno 7.1.2022 (00:21:24)
|
|  |
Rozhovor se slepičkami, na jihu Moravy (z kolekce „Odposlechnuto“)
(obdobné se ovšem se mi zde stalo, ke konci prosince 2021, či na začátku ledna 2022, nejméně dvakrát -třikrát )
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Přicházím navečer, již za šera, uzamknout dveře, a zhasit světlo ve chlévě, ve kterém, (zejména) přes chladnější část roku, hřadují naše slepice.
Ještě cca metr přede dveřmi, při cestě ke chlévu, startuji rozhovor: ..tak co, slepičky naše, už ležite?!
..Respektive.. ..už sedíte?, opravil jsem se.
To se mi ale také nějak nezdálo, a tak se do třetice všeho dobrého raději ptám ještě přesněji: ..už spíte?!
Teprve při těchto slovech ..klika cvakla,..., dvéře letí,…, Roman vchází do dveří.. .
Shledal jsem, že slepičky sice již spořádaně sedí na bidlech, ale že na mne kulí svoje očka (-některá to levé, některá to pravé,…, a některá, při přímém pohledu vpřed, zvládala na mne kulit i obě svoje očka najednou) .
Usoudil jsem tedy, že slepičky rozhodně zatím nespí,…, ale že přesto je možno (nebo dokonce přímo záhodno) světlo již zde zhasit, a dveře uzamknout.. .
Abych tedy nějak smysluplně dokončil svůj rozhovor (co si budeme povídat, do té doby to spíše byla moje samomluva), řekl jsem ještě: ..já už vám tu zhasnu světlo, a zavřu dveře, jo?!
-A teprve teď se z bidla ozvala některá ze slepiček (nevím jistě, jaké použít citoslovce, a tak mi nezbývá, než se spolehnout na určitou vaši znalost slepičí řeči): ..dik, dik!
Znělo úplně jako: ..jo, …, jo!
(a ovšem -nezapomněl jsem potom, při svém odchodu z chléva, ještě poděkovat za nejčerstvěji snesená vajíčka..).
|
|
|
