"Vítám vás, Abrahame, "pronesl profesor Lithurst, když jsem večer dorazil
na smluvenou schůzku. "Dobrý den, profesore. Už se nemohu dočkat, co nového jste objevil." "Ano, již jsem opravdu velmi pokročil při překladu, ale myslím, že bychom
o tom neměli rozjímat s prázdným žaludkem. Nuže, je čas večeře." Na ta slova začali sloužící servírovat opravdu velmi chutnou večeři. Ale stejně jsem už byl myšlenkami u hovoru, který bude následovat. Hned, jak večeře skončila, profesor již déle neotálel. "Nuže, Abrahame, následujte mě do mojí pracovny." Za chvíli jsme již byli na místě. Každý jsme usedli do jednoho křesla a
profesor vzal do rukou složku, ve které měl své poznámky. "Abrahame, jak jste sám podotknul, máme zde opravdu co do činění s
jevy, jež jsou obvykle chápany spíše jako výplody fantazie.Ano, ten notes
je popsán opravdu velmi starobylou řečí.Mám-li být upřímný, i když jsem
již tušil, kde hledat, není pro mne vůbec lehké text přeložit. Jde o to, že
ono v podstatě místy ani nejde o nějaký smysluplný text. Řekněme, že jde
jen o zaříkadla, která jsou vytvořena ze slov, která rezonují
určitým, přesně definovaným způsobem.Ale to je dosti složité na
vysvětlení. Mnohem zajímavější je úvod a také popis některých
zaříkadel. Hned v úvodu se píše, že prsten, který jste dostal, má spolu se
zaříkáváním tak ohromnou moc, že její důsledky jsou daleko mimo naše
chápání. Údajně je dokonce vlastník prstenu schopen jen myšlenkou
ovládat cokoli, co si zamane. Jde o to, že musí získat energii pomocí
zaříkávání a pak ji správným způsobem usměrnit. Zde je zdůrazněno slovo
'správným'. Nuže, já nenamítám nic proti malému a snad i bezpečnému
pokusu. Je zde pro to zřejmě jedno vhodné, ne příliš mocné
zaříkávání. Otázkou je, jestli souhlasíte?" "Ale jak bych mohl nesouhlasit. Zní to opravdu neuvěřitelně, že by někdo
mohl mít neomezenou moc.Nevím, jestli to může být pravda. Ale rozhodně
souhlasím s tím, že by se ten prsten měl, ovšem s patřičnou mírou
bezpečnosti, vyzkoušet. Já jsem připraven." "Dobře tedy. Vy jako vlastník prstenu budete mít tu čest provést pokus. Půjde čistě o soustředění energie. Zde je vyšroubovaná žárovka. Vaším
cílem bude ji zaříkáváním rozsvítit. Zde je patřičné zaříkávání, které je
vhodné pro začátek použít." Profesor mi podal notes, otevřený na jedné z úvodních stran. Začal jsem
tedy zaříkávání. "Teran aren mi lutus ber ólor. An fito mer judi te rodes." Zatím se nic nedělo. "Abrahame, zkoušejte tato slova stále opakovat a myslete jen na
rozsvícení žárovky." Poslechl jsem tedy. Při třetím odříkání se mi začalo zdát, že se žárovka
začíná zahřívat. Povzbuzen tímto zjištěním jsem se ještě víc pohroužil
do zaříkávání. A najednou opravdu žárovka začala svítit. Nejprve jen
matně, ale posléze se doopravdy rozzářila. Spokojený s výsledkem, přestal
jsem s odříkáváním magické formule. Ale žárovka svítila čím dál
více. Její světlo už začínalo být velmi nepříjemné, a tak jsem zavřel
oči. Za chvíli bylo i tak světlo velmi jasné. Jakoby zdáli jsem slyšel
profesorův hlas. "Abrahame, zkuste tu žárovku radši už pustit. Už se to světlo nedá
vydržet!" Poslechl jsem. Hned jak žárovka dopadla na zem,roztříštila se s ohromným
hlukem a světlo v tom samém okamžiku zmizelo.
|