Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 10.11.
Evžen
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Pan Svoboda
Autor: MZF (Občasný) - publikováno 28.4.2003 (19:55:13)

     Když jsem se vynořil ze křoví, Magda stála na kolejích. Uslyšela kroky, lehce se na mne otočila, ale poté zase vrátila hlavu do původní polohy a hleděla podél kolejí do dále. Přistoupil jsem k pražcům. Chvilku jsem přemýšlel, jak bych měl asi začít, ale nenapadla mne jediná kloudnější myšlenka, a tak jsem po chvíli spustil omšelou frázi: „Ahoj Magdi, co tu děláš?

     Nijak nereagovala, což mne vyvedlo z míry, poněvadž mé sebevědomí nebylo v tomto období zrovna na nějaké přemrštěně vysoké úrovni.

     Chvilku jsme oba dva stáli naprosto mlčky a nikdo z nás si nedovolil ani přešlápnout, aby nenarušil auru ticha.

     „Čekám na Svobodu,“ prořízla konečně hrobové ticho a mě spadl veliký balvan ze srdce. Jen co jsem si ale urovnal její výpověď v hlavě, vyvstalo mi mnoho myšlenek. Kdo je Svoboda? Snad není jejím milencem? Proč na něj čeká na kolejích? Jak asi vypadá? Začínal jsem žárlit. Možná proto, že se mi Magda stala nedávno nedostupnou a já si tuto pozici nehodlal připustit. Začal jsem být nevrlý.

     „Kdo je Svoboda?“ vychrlil jsem ze sebe rychle s nepříjemným tónem.

     „Je krásný, mladý, svobodný --. Neumíš si ani představit, jak dlouho jsem sama sebe musela přemlouvat, abych se s ním setkala. Byla jsem bláhová, že jsem jej nehodlala poznat dříve. Jak toho lituji, ale teď… , jsem opravdu ráda, že bylo mé rozhodnutí správné.“

     Její slova jsem úplně nepochopil, ale stačilo mi několik superlativů, jež vyřkla na jeho adresu a začala se ve mne vařit krev. Kdo to jen může být. Věděl jsem dobře co se děje u nás na maloměstě, takže Svoboda bude pravděpodobně nějaký špicl zvenčí. Jak se opovažuje vůbec pomyslet na Magdu. Mojí Magdu. Dokázal jí pomotat hlavu, jak jsem si všiml. Jen kdyby se mi dostal do rukou, já bych s ním zatočil.

     Z přemýšlení mně vytrhly menší rezonance, jak se započaly klepat koleje. Jede vlak. Ten Svoboda bude určitě v něm. Ale je opravdu tak šílený, že hodlá vyskočit za jízdy ven, jen aby se s Magdou mohl setkat. Zastávka zde není a nejbližší je až desítky kilometrů vzdálená. Snad nehodlá nějak zastavit vlak. Už takto máme dost problémů a mně připadalo, že on by nám mohl přinést ještě další.

     Odhodlal jsem se trpce k další otázce: „On jede v tom vlaku?“

      „Ó ano. Jak se na něj těším Marku.. Mám tě ráda, ale teď už musíš pochopit, že Svoboda je pro mne daleko důležitější. Nemohu se ho dočkat, ale zároveň se jej trochu bojím..,“ odpověděla líbezně a lehce sklopila oči k zemi.

     Tak to bude asi nějaký pořádný výrostek, když se ho Magda bojí. Doufám, že třeba zmeškal vlak nebo jej do něj nepustili. Potom bych mohl být s Magdou o samotě a třeba bych ještě něčeho mohl dosáhnout.

     „Bojíš se ho? Tak ho nech být a pojď se mnou,“ pokusil jsem se ji přemluvit, ale nedával jsem si příliš veliké naděje.

      „Ne. Bude nám spolu krásně. Nebojím se toho co bude potom, jen toho, jaké bude naše dnešní první setkání. Je to strach z neznámého, ale já vím, že nám potom bude jen a jen krásně.

     Jelikož zvuk lokomotivy sílil, začal jsem být nervózní. Už ani ne z toho, že v ní jede pro Magdu její princ z pohádky, ale z toho, že Magda stála uprostřed kolejí a evidentně se nehodlala nikam vzdálit. Hodil jsem za hlavu veškeré svoje sobecké myšlenky a začal jsem cítit strach. Strach o Magdu.

     „Magdi, pojď ke mně, jede vlak. Stojíš na kolejích. Za několik okamžiků již bude tady. Neblázni a netrap mě. Já tě mám hrozně rád a nechám tě Svobodovi. Jistě s ním budeš šťastná. Jenom pojď teď ke mně.“

     „Ničemu nerozumíš děťátko malé, roztomilé. Svoboda jede za mnou a já se na něj tuze těším. Beztak se brzy setkáme, jen se neboj.“

     Ohlédl jsem se napravo od Magdy a spatřil lokomotivu. Byla tak třicet metrů od nás a rychle se přibližovala. Už jsem mohl rozpoznat hákový kříž, který měla namalovaný na svém čelu, kterým nemilosrdně prořezával vzduch před sebou.

     Začaly mi po čele stékat kapky potu a nepříčetně jsem přiskočil k Magdě. Snažil jsem se ji strhnout pryč z cesty ocelovému oři. Nechápu dodnes, kde se v ní vzala takové energie, ale můj útok snadno odrazila a já spadl tak půl metu za koleje. Poté už jsem se ani nestačil postavit a lokomotiva byla zde. Magda se lehce usmála na čelo lokomotivy, otevřela pusu a já mohl slyšet její poslední slova: „Svoboda!“

     Její výkřik ihned přerušil náraz, před kterým jsem schoval oči do dlaní. Když jsem slyšel, jak se lokomotiva vzdaluje, bojácně jsem spustil dlaně a spatřil bezvládné tělo, jež leželo na kolejích. Z očí mi vytryskly slzy a rychle jsem se vrhnul k Magdě. Nedýchala. Sundal jsem jí ze šatů žlutou šesticípou hvězdu, políbil ji a vydal se domů. Tento den jsem nebyl ničeho schopen, ba ani spánku.

     Nového dne jsem se vydal za rodiči Magdy, abych jim sdělil, co se stalo. Moje zvonění se však nesetkalo s žádnou odezvou. Když už jsem chtěl odejít, vykoukla z okna paní správcová a tiše sklíčeným hlasem řekla: „Jestli zvoníte na Kafkovi, tak ti zde již nebydlí. Časně zrána si pro ně přišli gestapáci. Bůh s nimi…“

     Tehdy jsem pochopil, že Magda nehodlala zemřít v koncentračním táboře. Ona chtěla zemřít svobodná.



Poznámky k tomuto příspěvku
Přeslička (Občasný) - 28.4.2003 > za to postupné rozkrývání... nejdřív to vypadalo "jen" na nešťastnou lásku...
Body: 5
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 28.4.2003 > Hm. Velmi podařené!
Body: 5
<reagovat 
jelen (Občasný) - 29.4.2003 > Pěkně napsaný. Čekal jsem, že to tak nějak dopadne, ale ze začátku jsem čekal, že to bude větší sranda.
Body: 5
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 29.4.2003 > No... nějak mi to bylo jasný už od začátku. Ten nápad s gestapáky to trošku oživil, ale celkově to zpracování ... nevim, nevim, na 1 to prostě podle mne neni
Body: 3
<reagovat 
 MZF (Občasný) - 30.4.2003 > Quotidiana> Zpracování? Špatná slovní zásoba, nesourodost textu, špatné skládání vět...? Zkus to, prosím, rozepsat. Zajímalá mě, co by šlo napsat lépe a kde jsou chyby. Díky
<reagovat 
Deathless (Občasný) - 3.5.2003 > Vážně podařené, hlavně ten nečekaný konec.
Body: 5
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 5.5.2003 > ... jde spíš jen o pár technických věcí... je tam na můj vkus příliš tzv. ustálených spojení... "hrobové ticho, spadl kámen ze srdce, vařit krev, dávat si příliš velké naděje, ocelový oř, ..." jde o to, že člověk ty spjení zná a tím pádem ví, jak věta skončí dříve, než ji dočte... to ubírá příběhu na tempu. Navíc bych některé věty zkrátila... Jinak, vřele doporučuji knížku S. Kinga - O psaní  (první knížka o technice psaní, která je napsaná lidsky a když jsem ji četla, měla jsem pocit, že ten chlap má vážně pravdu)
<reagovat 
 MZF (Občasný) - 6.5.2003 > Quotidiana>  Nechám si rád poradit od zkušenějších. Díky
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 6.5.2003 >

... toho Kinga vážně moc doporučuju

 

sice Dostojevskij, Vančura a spol by podle jeho kritérií možná neuspěli, ale na druhou stranu, myslim, že stojí za to si tu knížku přečíst


<reagovat 
 MZF (Občasný) - 6.5.2003 > Quotidiana> Beru nejen na vědomí..
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 7.5.2003 > Souhlasím s Quotidianou, hlavně co se předvídatelnosti konce týká. A k těm technickým věcem bych ještě doplnila... Knižní sloh místy působí hodně křečovitě ("Za několik okamžiků již bude tady."), i když to by se dalo vysvětlit dobou, ve které se příběh odehrává  Taky stavba některých vět je dost nešťastná, třeba "Zastávka zde není a nejbližší je až desítky kilometrů vzdálená." nebo "Už jsem mohl rozpoznat hákový kříž, který měla namalovaný na svém čelu, kterým nemilosrdně prořezával vzduch před sebou.".

Chce to hodně číst. A psát. :o)


<reagovat 
 MZF (Občasný) - 7.5.2003 > Kapucín> Má poklona. Čekal jsem kdo se mi jako první ozve na tyto dvě věty, které se mi již nechtělo předělávat (lenost) a věděl jsem, že by se daly napsat daleko lépe. Díky za zhodnocení a rady.
<reagovat 
ms_ (Občasný) - 13.8.2003 > Libilo se mi to. Kazdopadne, _k prihlednuti k moznemu zanru_, bych si nemyslel, ze by to bylo moc realisticky. Konkretne, ze by ta holka v takovy situaci pouzivala nejaky metafory o chlapovi Svoboda, ze by na tu hru pristoupila. Ale jen muj subjektivni dojem. Kdo vi.
Body: 4
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter