|
Mám polámané prsty od nedohraných sonát a jako bojínek u cesty roste na rozhraní červené a rudé barvy krev tolikrát sražená k zemi. Sbírám olámané nehty od nehratelných taktů a piju meduňkový čaj. Nechci se uklidnit přesto mám na jazyku přetrhanou nit ta pálí mě a svědí. A ty zvadlé rudé růže na posteli nechám v sobě utonout. Nejsem splašená chci plout do dálek všech prostírání a vzbudit se u kamen plných hudby. Bráním se posedlému křiku všech nehrajících obětí. Pod polštářem schovávám si noty zakletí všedních dnů, ale hlavně sobot a nedělí kdy v hlavě mám přetlaky slov. Do polštářů ses zabořil a já chci vyndat ty sonáty záchrany.
|
|
|