|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Centrem drobných nesvárů každé domácnosti bývá ve své podstatě nevýznamný předmět - nůžky, které má žena na svém místě a muž si je neustále půjčuje ke stříhání drátků, voda, kterou jeden cintá na zem a druhý má pocit, že ji musí dokolečka utírat, neotřené nádobí v lince a nebo hromada nádobí na odkapávači, neshody při větrání a otevírání oken, potíže s hledáním klíčů a ostatní celoživotně důležité rodinné záležitosti.
V rodině Plávķů se takovým denním předmětem sporu stala myčka. Pan Plávek v dobré předtuše tomuto, z jeho pohledu bezvýznamnému stroji, dlouho odolával. Moc dobře znal příhody s myčkou od svého kamaráda Huberta, který od chvíle, kdy se ten domnělý pomocník zabydlel v jeho domácnosti uvelebila, nenašel ani vlastní hrnek - buď byl neumytý v čekací frontě v myčce, která čekala na své donaplnění, nebo byl naopak umytý v myčce, neboť se v rodině nenašel nikdo, kdo by vyskládal nádobí z těch děr mycího přístroje do kuchyňských polic - a nebo prostě jeho šálek ležel v lince, na stole, kdoví kde.
Paní Plávková vida, že se myčky od manžela nedočká, tajně šetřila. Když se jednou v podvečer navrátil pan Plávek z práce, nestačil se divit.
V kuchyňské lince z Ikei se místo jedné úložné skříňky leskla dvířka od zabudované myčky - vše bylo dokonce zapojeno a napojeno i na vodu a kanalizaci. Paní Pávková kolem toho obávaného stroje chodila jako kolem nového auta. Pan Pávek by se byl nedivil, kdyby ta myčka dostala nějaké jméno - třeba Madlenka nebo Pradlenka nebo Čumáček... Panu Pávkovi se v té chvíli blýskaly oči jako rozšířenému kanci – avšak svoji ženu měl rád a nechtěl jí kazit radost. Zprvu myčku naoko pochválil, jak je hezká - avšak nezapomněl dodat, že ta myčka předtím byla prostě lepší, slyšela dokonce na jméno – a usmál se na svoji vyvolenou.
"Myčku jsem doma nechtěl, to přeci Pavlo víš. Mám jediné přání a to, že tento můj modrý králík na mém hrnku na kafe se do toho krámu nepodívá, jo?" Zahájil tak provoz zařízení pan Pávek.
Paní Pávková na to řekla pouze "určitě" a tak se zdálo, že se ženský i pánský element rodiny domluvili na kompromisu.
Modrý králík se však cachtal v myčce už za týden. Paní Pávková ho tam omylem vložila a pak se snažila před příchodem manžela vše zamést jak se říká pod stůl. Jenomže králíkovi se v tom stroji skutečně nelíbilo. Po vytažení ven byl celý bledý, jako stěna.
Pan Pávek si chtěl uvařit kafe a sotva spatřil, co se stalo, zvýšil hlas: "Pavlo, ty jsi v tom svém drahém krámu myla můj hrnek, že jo?"
" Nemyla," zalhala okatě žena.
"A jak mi tedy vysvětlíš, že včera měl ten králík tmavě modrou barvu a že je dneska vyšisovaný. jako letní nebe? A navíc…udělal jsem si do něj kafe – a hele! No pojď sem blíž, co je to za pěnu?
V čem to naše nádobí vlastně myješ?"
"No tak dobře, promiň, omylem jsem Ti umyla králíka. Ale drahej, já Ti teda něco řeknu. Umyla jsem narozdíl od Tebe také všechno ostatní nádobí."
"Svoje nádobí, to moje si myji sám. Po-so-bě, po-so-bě si myješ nádobí, víš? Kdybys byla dala na mne, bylo by normálně umyté. Teď, abych ho myl ještě jednou."
"Aha. tak to bylo všechno nádobí po mně?" Naštvala se žena.
"Jo." Dostalo se jí hned odpovědi.
"Ne." Zněla rychlá odpověď z druhé strany.
A tak to od těch fobie vypadalo u Pávků prakticky denně.
Stroj terorizoval teplo dobré a ještě nedávno klidné rodiny, dokud nepřestal fungovat.
Paní Pávková neměla odvahu přijít za manželem s takovým tím "Janoušku, jsi takový šikovný. nepodíval by jsi se na to?"
Musela vše udělat jinak. Když nebyl manžel doma, řekla si,že myčku opraví sama. V práci si vzala volno a dala se potají do práce. Zjistila, že v myčce prakticky nic není - odpadní potrubí, přívodní hadice, jednotka na ovládání ve dveřích a v každém patře tlakem otočné vyndavací jednoduché rozprašovače. Všechno pečlivě vyčistila, myčku zasunula zpět do linky a těšila se, že se stroj spokojeně opět rozjede.
Jenomže, když zmáčkla start, nestalo se nic. Myčka signalizovala zelenou diodou,že je připravena umýt nádobí, ale to bylo vše, co dokázala.
"To se Jarda zařaduje," zabručela. " Takovou radost mu neudělám." A tak od té doby tajně myla nádobí opět ve dřezu s tím, že ho neukládala do polic,ale do myčky, aby se na nic nepřišlo.
Jednou si toho však pan Pávek povšiml. Nejdříve se smál sám sobě pod fousy, ale nechtěl to snažení ženě zkazit. A tak vložil ten svůj králičí hrnek mezi ostatní neumyté hrnky na dřezu a číhal, až ho omylem opět žena umyje. Když šel spát, dala se jako obvykle do tajné mycí práce. Ráno našel, jak předpokládal, umytého králíka v myčce. Chvíli spílal, jak se to mohlo stat, avšak, když do hrnku napustil vodu – nahlas ze sebe vydal slova chvály: “No Pavlo, víš, že nemám ten stroj rád, ale konečně začal mýt kvalitně a dobře nádobí. Dáváš tam jiné tabletky, viď?”
Pavla se zarděla a pokývala hlavou se slovy, že ta myčka myje stále stejně.
A tak vše fungovalo v rodině Pávků jako dřív. Paní Pávková myla tajně nádobí, pan Pávek jakoby nic neobjevil a s chutí se chlubil i mezi přáteli, jakou skvělou myčku doma mají.
|
|
|
