~ SMUTNÁ KRÁSA ~


Ta naše zem je maličká a veselo v ní není,
a lidé, jak do klubíčka, se choulí k této zemi…

~

I já mám rád otčinu svou, vždyť překrásné má lány,
a hory jako ňadry jsou, jak dívky k pokoukání.

~

Hrob předků mých s kořeny srost, tam nesmí nikdo cizí,
v té hlíně naše minulost; v popelu závist mizí...

~

Svoboda slovem bez ctnosti, z ní hořké pivo sají,
lidé, co s maskou slušnosti si na gaunery hrají.

~

Národu vládnou zloději, vlast otců do dna plení,
až zisky od plev oddělí, daj´ sbohem rodné zemi.

~

Hvozd lesů krášlil krajinu, tam zabloudíš dnes stěží,
na obzoru háj komínů a v duších Malost leží.

~

Je země plná předsudků a pravdu lež tu hájí,
v hospodě daj´ ti na budku; všichni se urouhají...

~

Češi jsou, jak ta krajina; tak „nízcí, slepí, prostí“,
to, co je nejvíc zajímá - je špek, tučné od kostí!

~

Jak řeka do skal naráží a bory láskou šumí,
tak jeleni jsou na stráži, jen člověk to neumí!

~

Má krásná vlast je maličká a veselo v ní není,
a lidé, jak do klubíčka, se choulí v této zemi.