ráno

 je kousek pod půlnoc

ležím a poslouchám tvou kazetu

potichu...

měla bych trochu přidat zvuk

 - pod oknem projíždějí auta -

ale nedokážu se pohnout

poutáš mě k podlaze

tvůj hlas mi pomalu vjíždí do vlasů

přivírá moje víčka

ležím a poslouchám tvou kazetu

před zavřenýma očima modro

blankytně modrá obloha

petrolejově modré pleso

modrošerý úsvit  v horách

kamenitý sráz

pod ním louka

po louce běží dva lidé

cítím, jak mi vítr chladí tvář

tvoje vlasy vlají a proplétají se s mými

vychází slunce

ještě nikdy předtím jsem tě vlastně neviděla

tvůj hlas znám jen z telefonu a kazet

a tvůj úsměv z fotky, cos mi jednou poslal

docházím posledních pár metrů

otvírám branku, jdu po schodech

nevítáš mě ve dveřích

 - mají příliš vysoký práh -

usmíváš se na mě ze svého vozíku

a hladíš mou nataženou dlaň čímsi

co by mohly být rozdrcené prsty

už se nebudeme bavit o horách