Je v pravou míru řečeno, že tramvaje jsou daleko ekologičtějším dopravním prostředkem než autobusy. Být přeci tramvaják je fajn. Sedíte za držadlem (nahrazující volant), kterého se křečovitě držíte a doufáte, že se nic nestane. Vaší jedinou starostí je přehazovat výhybky, když se něco nepovede, ale i tato namáhavá činnost se stává pase v našem moderním světě.

     Jediným zpestřením života tramvajáka je stávka. Je opravdu velmi legrační, když čekáte ráno na zastávce již půl hodiny přes čas a poté pro vás laskavě přijede autobus s označením X-něco, co je beztak strašlivě narvané, že se nemusíte ani mezi další šťastné výherce autobusové dopravy cpát, aby se vám udělalo nevolno. Tramvajáci se vám mezitím vesele smějí v depu kde popíjejí pivo a vodku. Když se jim nad hlavou rozsvítí červené světlo – znamení, že stávka je u konce (tramvajáci se nestarají, jak stávka dopadla – pro ně je úspěch, že vás mohli pořádně naštvat) - naskákají do svých souprav a snaží se vyjet. Jelikož jsou však již notně opilí, protože nepředpokládali, že by se jejich vedoucí dohodli s ministerstvem dopravy tak brzy, několik z nich si zapomene otevřít dveře u vjezdu a daně se tím pádem příští měsíc zvednou o několik nových čelních oken. Ale tuto kauzu ještě dokáží tramvajáci uschovat pod pokličku svého notně silného, převalujícího, vykrmeného břicha.

     Horší problém nastává, když se některým exemplářům podaří vyjet do ulic. Je-li dopravní špička, lidí je jak vytunelovaných podniků a tramvajáci překypují dobrou náladou. Mnohokrát jsem měl tu možnost pozorovat nejednoho řidiče tramvaje, notně podnapilého, jak se snaží uhnout tramvaji, která se na něj řítí přímo v protisměru (viděl ji samo sebou jen on sám), takovou silou, že i pevné sovětské držadlo nevydrželo nápor jeho křečovitě svírajících rukou a vylétlo oknem ven, kde zranilo několik lidí. Je také dosti možné, že vaše tramvaj jede jinou cestou, než na kterou jste zvyklí. Tramvaják v klidu vystoupí, přehodí v dobrém smyslu výhybku, ale co se nestane, výhybka byla správně a vy se vydáváte na okružní jízdu městem. Jelikož kolo tramvaje je dosti ostré, pokud nějaký nešťastník nestačí uskočit, je rozříznut jak polský chleba a tramvaják si vesele mašíruje dál nevidě nic zajímavého. Řidiči jsou také velmi výřeční, komunikují s osazenstvem svého vozu a vážně se ptají, kam chce zatočit, i když koleje vedou stále rovně.

     Ostatně protipól této výřečnosti je noc. Jsou již v transu kocoviny a pokud se jich chcete na něco zeptat, jste označeni za alkoholiky a vyvrhele společnosti. Jenže váš mozek je pozorný. Vulgárnost řidiče si zapamatuje a už cestou domů kujete plány: „Však já ti, ty bastarde, zítra propíchnu kola…“