Někdy

a nevím, proč se to stává

na balkoně

v tom nudném městě

mezi pelargoniemi

pobíhá zlatý lev

a ty zapomeneš na všechno

čím byla jsi, čím budeš

a pod největší list

pod hořící svíci květu

lehce páchnoucího

schováš se, ty, malý

černý lev  

a řveš, lvím způsobem

a vydáváš svědectví

o lásce. A kdoví, o čem

tady tak vyvřískáváš.

Někdy ho potkáš

svého nazlátlého lva

když jdeš z hospody

a hulákáš moravské -

ty od srdce. A netušíš

co znamená, zlatý lev

a malý černý lev. Jenom víš,

že ty sama malá, počerná.

A někdy ho voláš

když zaléváš ibišek

bouřka kolem

a on nepřijde.

Kdepak, on nepřijde

když si jen tak halabala

zakýváš, a někdy si myslíš

 že je ve vláscích dětí

 že plave v řece

 sluní se na letní louce

 někdy jako bys ho už už

 našla v polibku kradmém.

 A někdy, jako by vůbec

nikdy neprocházel

po tvém balkoně

s hvězdami servanými

z nočního nebe.

 Pšt, přichází jeho chvíle.

Když zůstanu stát

když neuteču

možná se mi

o nohy otře

a zamňouká  do mé

 srsti černé zježené:

Pojď se mnou pářit

můj zlatý lve.