|
|
|
Lov zlatého lva Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 30.5.2003 (12:39:08), v časopise 27.6.2003
|
| |
Někdy
a nevím, proč se to stává
na balkoně
v tom nudném městě
mezi pelargoniemi
pobíhá zlatý lev
a ty zapomeneš na všechno
čím byla jsi, čím budeš
a pod největší list
pod hořící svíci květu
lehce páchnoucího
schováš se, ty, malý
černý lev
a řveš, lvím způsobem
a vydáváš svědectví
o lásce. A kdoví, o čem
tady tak vyvřískáváš.
Někdy ho potkáš
svého nazlátlého lva
když jdeš z hospody
a hulákáš moravské -
ty od srdce. A netušíš
co znamená, zlatý lev
a malý černý lev. Jenom víš,
že ty sama malá, počerná.
A někdy ho voláš
když zaléváš ibišek
bouřka kolem
a on nepřijde.
Kdepak, on nepřijde
když si jen tak halabala
zakýváš, a někdy si myslíš
že je ve vláscích dětí
že plave v řece
sluní se na letní louce
někdy jako bys ho už už
našla v polibku kradmém.
A někdy, jako by vůbec
nikdy neprocházel
po tvém balkoně
s hvězdami servanými
z nočního nebe.
Pšt, přichází jeho chvíle.
Když zůstanu stát
když neuteču
možná se mi
o nohy otře
a zamňouká do mé
srsti černé zježené:
Pojď se mnou pářit
můj zlatý lve.
|
|
|