Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Standin’ (lonely) in the rain
Autor: Květík (Občasný) - publikováno 23.6.2003 (00:07:05)

Hladiny rozbíjí divoká kola

Voda je rozerve - vzniknou zas znova

Hladiny odnáší železné křiky

Do zídek přístavních naráží střiky

Schvácené koleje lámou své hřbety

Podvozky zjančené nad nimi letí

Rozplihlá skaliska smáčí se ve stoce

Z hor jaro přitéká s rozpaky po roce

 

Po trati ospalé šilhají světla

Do strání trachytů divoce vzkvetla

Do stání čedičů znělců a diabáz

S větrem jdou o závod o závod letí čas

Strašlivé komíny rostou jak bambusy

Sirnaté plodiny dech ranní zadusí

Barevné plameny pochybné závratě

Šelestí udání vyznání po drátě

Hladiny temné se zahltí pěnami

Hladiny dychtivé do jezů naráží

Vlak branou třeštící uvolní závaží

Z oblaků mrazivých vysvitnou šňůry

Vysokých napětí co plynou shůry

 

Však slunka na tříšť rozdrcená

Toť třpytka v Důlcích poztrácená

A proudy vod odchází s proudy vzduchu

Proudy fantasie proudy mystického vzruchu

Ženou v dáli listí z odumřelých stromů

Ženou římsy dávno pobořených domů

Ženou čas jak kolo vodní nazpátek

Tam kde konec byl je teprv začátek

Ženou do stoup léty navršené strachy

Ženou z duší otrávené slizké mraky

Ženou kola prudká neúprosně po hladině

V elipsy a smyčky ve vlnovky promění je!

Tahnou dál na sever s vonným dehtem

K obzorům hnána skrytým knechtem

Letí nad vodou a prostupují duši

Dráždí v dutinách a poklid hraný ruší

Běží po skalách korunní plátky tařic

Tlumok odvrhnu – teď mi už není na nic

 

Klesnou k hladinám ti pískovcoví svatí

Není to Ganga co jejich hlavy zlatí

Je to Labe zaskočené svítáním

V jitru chladném přesyceném čekáním

Tato řeka pouští na mě hrůzy

Ne ta řeka nesvolává ke mně Musy

Toto Labe plyne se vší nevinností

Skočit do něj je mi krásnou povinností

Stoupat znovu k hraně Mariiny skály

Křivka Střekova mne přitom zdraví v dáli

Klesat zvolna po černavém tufu

Utéct maličkostem utéct uličnímu ruchu

 

Po všech tratích jako stružky stékaj vlaky

Léta pokušení ze skal střemhlav letí

Zůstanou z nich ale jenom zvlhlé vraky

Skokům z převisů se pravda nejlíp daří

Leckdo složitěj své bědné žití maří:

Pruhy krvavé znamenají tu skálu

Pruhy zoufalství potřísní bledou trávu

Skáčí po lanech jak cirkusoví akrobati

Skáčí do vody a padaj’ do štěrkoví trati

 

Malé nádraží má zvláštní výhybku

Jež důvěřivá kola vede

Do štěrku do zeminy hnědé

Pak vlak do houštin odhodí

V tom prapodivném údolí

Kde vše tak rychle pomíjí

Je úsvit náhle stemnělý

Ten důl je řeka u stěny

Ten důl ulice krvavá

Co hosty chtivé vyštvává

Roztírá jejich rudé stíny

Po navigacích do hladiny

Jí krájí křídla ryční ptáci

Padají hlavou v cizí splíny

Tok jejich těla břehům vrací

V nocích z nich vzkvetou trpké slívy!

 

Odvěje vítr z silnic prach

A svatí hledíc do hlubiny

Odnesou z minulosti strach

Pak proudy vlahé elektřiny

Do slupek tisícerých tekou

A kaple – ruina zbědovaná

Se právem bude zváti Mekkou

K níž duše podrážděné běží

V důvěře tajné po nábřeží

Vykoupiti svůj hrozný hřích…

 

Den trhá s vodou lakušníky

V břečkách chlornatých spěšně chřadnou

Však z dálek hvězdných za šeříky

Za Hřenskem za skalnatou branou

Jdou vesla k sivým utopencům

Křísí jich těla vodou živou

Tou vodou Labem nepoznanou

Jež skví se září uhrančivou…

 

Za okny: nápis za nápisem

Se jmény zastávkových míst

Vylétám oknem za dopisem

Teď ještě nemůžeš ho číst!

 

Strom bez listů prý méně strádá

Však vzpomínka se v mysl vkrádá

A kvílí při brždění vlaků

Toť zásah z ocelových praků

Do ocelové zeměkoule

Jíž mechy a rez zahalují

Po ní se ptáci promenují

Jde holub Čínou Pacifikem

Jde vrabec po Sahaře Ghanou

Však padne ťatý jednou ranou

Jde po moři jen zrezivělém!

 

Vlaky se křižují voda kol běží

Mátožný stín však na duši leží

Však bachratý brouk po duši cválá

A veškera sláva je jen polní tráva

 

Jdou lidé kol rozbitých domů

Ve střepech tone ulice

Pach zatuchlin jde k spleti krovů

Toť konečná je stanice!

 

Jde po zdech strhlých vlezlý hlas

Jde stále vpřed – překročí sráz

Do hladin vazkých udeří

Kruhy ve vlnách poběží

Dostihnou po etapách břeh

Oživí dávno utonulá slova

Ta tryskaj’ do nábřeží znova

Pak sublimují v plamenech

Jež dětská touha rozhořela

 

Zas před ústy ti tuhne dech

Zas vysmívá se teploměru

Zas oblouk mostu temně hřímá

Houpe se s rehky na prutech

Pak skáče rázně do hlubin

Po řece rozmazává stín…

 

Letí jak symbol nevinnosti

Osuší čerstvou vláhu z květů

A ve svém rozpustilém letu

Pozdraví tisíc nových hostí

V pádu svém vzdává díky světu

Za překvapení záludnosti…

 

Staré město s překoceným kostelem

Staré město s ošumělým šedým hotelem

Staré město s dávno unaveným mostem

Láká do svých útrob jako chlípná žena

Staré město vyslovuje kdysi známá jména

Loví z rukávu stařičké trumfy

Zkouší znovu okoukané finty

Cíl však pochybí hned z první flinty

 

Prazvláštní náměstí má teď tvar kola

Zem se tu otáčí znova a znova

Dlažba je kolotoč s šíleným převodem

Jen pohled do výše než jsem jím odhozen

Již letím odvržen z divého kola

Padaje v hlubinu vynesen znova

Létaje do hlubin padajíc do oblak

Míjeje řeky břeh míjeje polní mák

 

Sta tváří vůkol mizí v rychlém sledu

Sta tváří zmrazených v bisarním šklebu

Sta tváří problesklých v pradávných časech

Sta slov zachycených v rozpoznaných hlasech

Defiluje na té prapodivné pouti

Je to panoptikum soudní tribunál

Četa sudiček neb služebníci smrti

Déšť vše rozpil všechno rozmazal

Křídový nápis na cestě a na zdi

Setřel z tvých očí slzné hvězdy

Ty slzy tekou Českou branou

S Labem daj’ městu nashledanou

Ty slzy tekou z šikmých věží

Auta jim troubí po nábřeží

 

Však navzdor ocelovým mostům

Rozvírám křídla starých skříní

Z nich skáčí kostýmy maškarní masky

Zmuchlané papíry vylhané lásky

Tekou po hromadách velkoměstských smetí

Do oblaků z ohnišť popelářských letí

Uhlíky pohasnou za slunce průtrží

Za nocí deštivých do cest ti pohoří

Popílky slétají do korun borovic

Hnízdí ti ve vlasech kryjí tvou sinou líc

 

Však navzdor ocelovým mostům

Smím patřit k tvým náhodným hostům

Než zrcadlo mne odbude…

Zas jsem tvá oběť přelude

Zas vše je nic než illuse

Co lže mi svojí náklonnost

Proč vysmívá se mi ten most?

 

Sotva popatříš pevný bod

Ten splyne hladce s kalem vod

Svým tělem změříš hloubku řeky

Svým tělem budeš hrozit věky

Staneš se bójí říčních lodí

Co plavbu pryč od mělčin vodí

 

Nehledej v tom zvláštní znamení

Zůstaneš jen pro výstrahu zvěčněný

Dalším chmurným pruhem na skalisku

Skále nadějí – zádušním obelisku

Letí zas do vody a do štěrkoví trati

S každou hodinou se tvoje štěstí krátí

Letí do hlubin však nedostihnou hrobu

Plovou k Hamburku – naleznou živou vodu

 

Náměstí mystické znovu se točí

Rychleji rychleji v mlhách máš oči

Barevná světla a dusivé dýmy

Vznešená hudba a deštivé stíny

Deštivé stíny jdou zrcadlem ulice

Šum řeky sesílí běžím směr Předlice

Běžím jak ve mdlobách vilovou Klíší

Na mostě nad řekou než omdlím píši

Z notýsku stékají kaskády veršů

Papír se rozvlní pod tlakem dešťů

Do bouří burácí hudba z night clubu

Slyším ji ještě zřím těch světel duhu

Slyším znít z povzdálí dráždivé hlasy

Slzy déšť promísí jsem v pasti krásy

 

Znovu zas přiletí daleké tváře

Je to snad poselství – chápu se snáře

Nehledám myšlenky všechno je jasné

Nehledám domova teď je mi krásně

Nehledám vzpomínky nehledám zítřky

 

Jsem mokrý do nitky svobodně ztracený

Jsem deštěm posvěcen přeludy zmámený

Hlavu mi proťaly bronzové šípy

Padl jsem v blouznění pod větve lípy

Do očí vstoupila zářivá světla

Vše hmotné kolkolem rázně vymetla

 

Z pasáží provlhlých prýští sem slova

Dunění v tunelu k úprku volá

Ze skály šílenců útěchy vanou

Světla mi zazvoní poslední hranou

Světla zas rozhodí mlhu tvých vlasů

Proč hledám ve větvích tvou dávnou krásu?

Když měsíc roztáčí úchylné stíny

Když bojím se popatřit na hodiny

Pak všechno tone v téhle řece

Posté snad a poprvé přece…

 

Jsem trolleybus – mám ruce propálené dráty

Jsem vláknem žárovky vzpomínkou rozehřátý

Jsem přívoz na trati co lano chrání

Před větry z jihu před dálek lhaním

Jsem skalníkem nad touhle skalou

Pevně tkvím v kořenech v propast čním hlavou

 

Hladiny rozbíjí divoká kola

Voda je rozerve vzniknou zas znova

Neptám se na meze realit snění

Co naplat včerejšek ten dávno není

Stavím si před sebe co jsem měl dříve rád

Smím i dnes milovat – či si jen umím hrát?

 

Z pralesů letitých zůstaly mýtiny

Ploty se rozpadly vymřely květiny

Z cesty je dálnice z radosti hněv

Z domku pak věznice z písní jen řev

A dávno na pokraji zimy

Nesbírám lístky kopretiny…

 

Je něco smrtelné mrtvá jsou slova

Jsou však i věčnosti vrací se znova

Poznávám pod skalou neznámé tváře

S napětím otáčím stránkami snáře

Vidím zas hříšníky vrávorat po mostě

Před nudou utíkám schovat se do deště

Před nudou překročím zábradlí mostu

A znovu zas poznovu vzdám Labi poctu

Jak lakušník kdesi stržený…

 

Země je velká centrifuga

Kdo ke středu jde toho vrhá

Letím bezvládně nočním větrem

Jsem odsouzen být černým Petrem

Letí mi v patách rzivé stíny

Letí mi vstříc kamenné střepy

I sošky svatých z břehů letí

Řežou své tváře do paměti

Jak ostřice po nohách běží

Na jizvách jim nic nezáleží

Pak zazní srdceryvný řev

A navždy zmizí pevný břeh…

 

Co dělat mám – proč vzpomínám

Co z toho mám – to nevím sám

Jen jeden den jen krátký sen

Jsem ztracený jsem unesen

To Labe ve mně budí hrůzy

Ta řeka dnem i nocí děsí

Mým prokletím je tento sen

Nápis na okně zroseném

Kéž to jen sen

Bláznivý sen

Přijď zapomnění

Přijď sladká amnesie

Jsi kus hrůzy

Jsi kus naděje

Ty Labe

Ach Labe…

 



Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář Káča - 23.6.2003 > No, já nevím, doporučila bych jako F.X.Šalda - škrtat, škrtat, rým je mizerný, bohužel tady nepomohla ani řeka, ne vše, co se z člověka náhle vysype stojí zveřejnění, bylo by dobré trochu korigovat.
<reagovat 
Adina (Občasný) - 23.6.2003 > Trochu dost dlouhý.
<reagovat 
probably (Občasný) - 23.6.2003 > Promiň. přečetla jsem to celé, ale ani tak jsem v tom nenalezla nic, co by mi něco řeklo.
<reagovat 
Dommi (Občasný) - 24.6.2003 > když jsem byla ve čtvrtině, vzdala jsem to. Nechceš z toho udělat prózu? :))) opravdu moc dlouhé a nic neříkající.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter