Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<předchozí v kolekci Jak se staví New York z kolekce Velký život, malé radosti
Autor: kubík kubíček (Občasný) - publikováno 16.6.2003 (22:06:43)
další v kolekci>

Jak se staví New York

Jednu ze stěn našeho podkrovního obýváku zdobí obrovské panoráma New Yorku. Vysoké mrakodrapy na jasně azurovém pozadí oblohy, olemované tmavě hnědým rámem. Nebetyčný kýč, který bych si nikdy nikam nepověsil, natož do místnosti, v níž chci trávit volný čas, kdyby…

…kdyby se neskládal ze sedmi a půl tisíce malinkatých, různě vykrojených barevných dílků puzzle. Každý z nich jsem stokrát obrátil v ruce, pasoval k jinému a zase zklamaně odložil, než jsem našel jeho správné místo.

Tu zeď jsem stavěl několik hodin, tu skládačku bez dvou dnů rok. Když dáš cihlu k cihle, po první řadě máš před očima hotový první šár. Hromádka puzzlat naopak děsí svou beznadějností. Obzvlášť když byla vysypána z krabice velikosti obalu na kytaru.

Šár k šáru tvoří zeď. Poslední úlomky hliněných pálených bloků přisekáš kladivem, zasuneš a získáš krásný pocit dobře vykonané práce. Závěrečné dílky skládačky jsou však přímo kouzelné. Jako by se samy otáčely do správné polohy, zapadají do určených mezer a zalévají duši skladatele euforií, která se stupňuje, jak prázdné plošky ubývají. Ten úplně konečný se stává ódou na radost, posledním úderem sochařova dláta, finálovým gólem turnaje století.

Práce může být drogou, puzzle musí. Není síly, která by mě odtrhla.

Dostal jsem obraz o ploše bezmála sedmi metrů čtverečních od rodiny k Vánocům. Poměrně velká investice se jim vyplatila, dlouhé večery ode mne měli pokoj. Vlastně neměli, roztažený na koberci místnosti zabral na celé měsíce značnou část prostoru, v němž jsme měli žít. Obcházeli jsem jej, překračovali, padali na něj. Jak asi skládají puzzle lidé v garsonce?

Ač duchem, tělem i smysly uprostřed Nového Yorku, ležel jsem doma na podlaze nad talířky s roztříděnými puzzlaty. Žena mě přitom před odchodem na kutě vždy mohla pohladit po vlasech. Uvařila mi kávu, otevřela pivo, pustila muziku, a já se ponořil do světa rozkrájených squares a streets. A ráno, po slabé hodince spánku, se jí s kruhy pod očima a obrnou za krkem pyšnil, kolik decimetrů zase přibylo. How do you do, my love?

Chodilo se k němu kolem úzkého pásu jekoru s plechovou jamkou uprostřed, na němž trénuji patování, závěrečný a nejdůležitější úder v golfu. Za vzrostlým banánovníkem jste zahnuli doprava a už jste stáli v new yorském zálivu. Uznejte sami, kolik lidí vlastní pod jednou střechou kromě světové metropole ještě golfové hřiště a plantáž?

Přivřu oči a jen jen se usadit v baru s krásnou obsluhou, zapálit tlustý doutník, srkat dvanáctiletou a koukat na Rolexky. Nevím, kde jsem získal tuhle asociaci. Snad v domnění, že golf hrají jen bohatí a plantážnící zase jenom paří. Přitom sám cvrnkám rád míček zahnutou holí do důlku, ačkoliv nejvíc ze všeho v životě zápolím se složenkami. A majitele banánových polí vlastně neznám žádného.

Přesto věřím v sílu asociací. V sílu představ, vyvolaných zážitkem.

První rok vojenské služby jsem prožil v liberecké Dukle. Bydlel jsem v třílůžkovém pokoji s omývatelnými tapetami a nastavitelnými žaluziemi se sparťanským obráncem Járou Berďou a plzeňským útočníkem Pepíkem řečeným Kočičákem. Pořídili jsem si gramofon, desky, knihy, no slovem fešácká kulturní vojna. Jednou kamarád z ošetřovny odkudsi přinesl Kmotra, čerstvý a naprosto nesehnatelný bestseller Maria Puzza. Nechal se uprosit, půjčil, jenže s podmínkou, že ho vrátíme hned po víkendu. Všeho jsme nechali, zavrhli vycházky a jeden po druhém hltali a hltali napínavý román. Když přišla řada na mě, pouštěl si Jarda zrovna znovu a znovu, pořád dokola, novou desku Sarolty Zalatnayové s doprovodem Gábora Pressera a jeho legendární skupiny Lokomotiv GT. Vnímal a vstřebával jsem nádhernej maďarskej bigbeat podvědomě, současně s kapitolami děje.

Deska se dávno kdesi ztratila, přítel Berďa podlehl rakovině a já už zapomněl tváře, jména i mnoho událostí. Ke Kmotrovi se čas od času vracívám, stejně jako k jiným milým knížkám z té doby. Vždy se mi při četbě o krutých mafiánech mimoděk vybaví náš útulný pokoj s výhledem na Ještěd, přátelská atmosféra onoho sobotního odpoledne a hlavně jednotlivé písničky. Živě a plasticky.

Když jsem po třech desetiletích zkusil ztracené elpíčko najít na některém z nesčetných internetových musicshopů, nevzpomněl jsem si na rok vydání ani název desky. Objevil jsem sice několik cedéček paní Zalatnayové včetně popisů jednotlivých písní, ale které album je to pravé? Otevřel jsem Kmotra na stránce o Michalově vzdoru vůči Rodině, začetl se…a v mysli mi vytanuly tóny, zpěvné i když nesrozumitelné texty i názvy jednotlivých skladeb. Téli ejszakák.

Vím, jak se staví New York.

Zběsile, zarputile, do zdřevěnění kloubů. Občas se musí i začít znovu. Stejně jako když jsem už hotové dílo chtěl před zalepením zbavit ročního nánosu prachu vysavačem. Pitva pytlíku se naštěstí zdařila, dohledal jsem dílky všechny, i když notně zmuchlané.

A když spatřím Empire State Building, cítím něhu, teplo a klid. Voní tam káva a okolní svět mizí v dáli za oceánem.



Poznámky k tomuto příspěvku
farářskej (Občasný) - 17.6.2003 > Ahhh.... moje generační záležitost :-)))

Sladký...
Body: 5
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 17.6.2003 > fajn :o)))
Body: 5
<reagovat 
Harfička (Občasný) - 3.9.2005 > Tak jsem začala číst znova.Nevím, proč právě od této.Bylo mi příjemně...
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 2 (3) 4 5 6 7 8 9 10 12 12 14 14 15 16
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter