S očima schovanýma
za tmavě červenými kroužky
přes listy Lopuchů i
Pampelišek, v sandálcích
bosé mé nohy propluly.
Rozpačitý Jitrocel
Se díval,
Ale nemračil.
Zašimral v dlani
květem růžovým,
šeptal: „Neboj se,
podej mi ruku, povedu tě.“
Sedmikrásky se objaly,
Než před spánkem
Líbezné hlavičky ukloní.
Pohladil je vánek
Z blízkosti mého kroku.
Zachvěly se a zrůžověly.
Měsíc se právě utápěl před úplňkem,
Ze dna sledujíc rosu,
Jak se třese nedočkavostí,
Až se vlnky na hladině zastyděly.
Ne, nelekla jsem se doopravdy.
Prsty mi prorostly do kůry
Nehty i dlaněmi,
Až celý člověk
Prostoupil Stromem,
To pro ten krásný pocit,
Že se dělí se mnou o svou mízu.
Z keříku voňavý
Líbezný květ,
Sladce, tak sladce
Na tvář mi povzdechl.
A tolik něžný, jako peříčko
Z levého křídla Anděla.
Lechtivý dotyk přes šíji
Ke spánkům,
Osiky samet a plyš.
To pro tebe, lásko moje,
Pro tebe rozmáčím na kolenou slzy.
A ty, ty mi je
Rozkvetlým kapesníčkem polykáš.
