Ještě si svítíš, svíčko namodralá přinášíš myšlenky o víře, o poznání. Na skále ustrneš, staneš se majákem a duše, duše, ryba ryb, neoněmí.
Chce-li Bůh milovat, k čemu slov staletí starých. Nový zázrak sedmi dnů
koná se každý den. Za chvíli začíná :
a devátý měsíc svého sedmého dne
zázračného, ulehnu jako koník který se přežral vojtěšky
ihááhááá, tahle kocovina
ta zrovna lehce nepustí mě.
Tyhle svátosti jsou cholesterelové
cejch zapsaný do zubů, do vrásek
pajizévky zdobí mé bříško
do prvního dne „zázraků“
tak hladce hedvábné.
To se ti, Bože, povedlo!
Proklínám celý svět
s nohama vyvrácenýma
a tím krvavým otvorem
přichází na svět
moje dcera.
Sviť ještě , svíčko namodralá a přinášej myšlenky o víře, o poznání. Na skále ustrnu, stanu se majákem a duše, duše, ryba ryb, neoněmí.
|