Bylo, nebylo, k závrati
zcela mimo tvé chápaní
je pro tebe špitavý kruh
těch draků, kteří hlídají
všechny vstupy a výstupy
do dveří tvého bydlení
někdy zabloudíš
v lesích za vesnicí
sedneš si na kládu
se strženou kůrou
a sleduješ hemžení
bílých a černých
červíků, tu vůli
neumřít
vnořit se zpátky
do hladkých rýžek
v hranicích jejich poznání.
Čárou k neuchopení
je jednou provždy
stezka hnědá, od pupíku
vedoucí přímou cestou
k ohanbí
chtěla bys taky zachránit
všechny ty nerozvážné
vstupující do tvé archy
ten chumel tvých milých
- kentaury, velryby
můry, psy, děti.
A čára klikatá za obzorem
nad propustmi a nad jezy
tě zanáší k podivnostem
tvého „věřím, nevěřím.“
|