Tak ty jsi netušil

že domov kolem nás

roste v trpělivém zalévání

zázračných semínek

Proto jsi sbíhal do přízemí

a vraty rovnou do ulic

aby jsi našel. Ale co?

Proto jsi běhal cizími ulicemi

s čenichem na stopě

cizí náhubek tě spoutával

A ty jsi netušil

že mi se objevují rány v obličeji

od kožených řemínků 

tvého postroje. Prý labutě umírají

samy       když jim zemře druh

a ty jsi             čenichal krev

pořád v běhu        netušil jsi

že z mých boků rozedraných

ta krev odtéká

jak rozumět tomu hladu?

nasytit půdu až je rudá

propletené nohy a žluté nosy

od pampelišek a pak

na ty stonky troubíme

vzpomínáš si?

ale tvůj čenich protáhlý

už zase větří

každý večer

jiná čerstvá stopa

stále lépe nacházíš

kam odběhnout

do ztracena

a tak jsem slzy střádala

do polštáře      semínka z mých dlaní

se dávno vysypala

tisíckrát rozválená do těsta na koláč

abych ti zachutnala

pach čerstvé krve znovu tě zlákal

ovečka beránek       soumrak

zaspal

když jsi se     toulal

nosy

žluté

od pampelišek

a zatroubit jak nejvíc

to umíme

přesto

stále znova

   jsi utíkal

      po stopách

             k novým krvavým

                        tajemstvím.

A netušil jsi, že naděje dozrávají

v trpělivém            čekání

na schodech do podkroví

našeho domova.