Tak ty jsi netušil
že domov kolem nás
roste v trpělivém zalévání
zázračných semínek
Proto jsi sbíhal do přízemí
a vraty rovnou do ulic
aby jsi našel. Ale co?
Proto jsi běhal cizími ulicemi
s čenichem na stopě
cizí náhubek tě spoutával
A ty jsi netušil
že mi se objevují rány v obličeji
od kožených řemínků
tvého postroje. Prý labutě umírají
samy když jim zemře druh
a ty jsi čenichal krev
pořád v běhu netušil jsi
že z mých boků rozedraných
ta krev odtéká
jak rozumět tomu hladu?
nasytit půdu až je rudá
propletené nohy a žluté nosy
od pampelišek a pak
na ty stonky troubíme
vzpomínáš si?
ale tvůj čenich protáhlý
už zase větří
každý večer
jiná čerstvá stopa
stále lépe nacházíš
kam odběhnout
do ztracena
a tak jsem slzy střádala
do polštáře semínka z mých dlaní
se dávno vysypala
tisíckrát rozválená do těsta na koláč
abych ti zachutnala
pach čerstvé krve znovu tě zlákal
ovečka beránek soumrak
zaspal
když jsi se toulal
nosy
žluté
od pampelišek
a zatroubit jak nejvíc
to umíme
přesto
stále znova
jsi utíkal
po stopách
k novým krvavým
tajemstvím.
A netušil jsi, že naděje dozrávají
v trpělivém čekání
na schodech do podkroví
našeho domova.
|