|
|
|
Cikáňata u Loreckého rybníčku Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 14.8.2003 (15:24:26), v časopise 13.9.2003
|
| |
Jak psát o tom smutku
když náhle vyprchal
u místního
opravdu
notně páchnoucího
rybníčku
a já, která ještě včera
jsem se bála
že mému pejskovi
když ho v něm namočím
krindypindy, sleze
dočista kůže
a s pocitem vyvrhele
tam máčím nožičky
své vnučky vedrem
zmožené, a pak
bába pošetilá
pozoruji její nehty
to jestli je ještě má
a nejsou fialové
a zahnilé... ale dnes
houf cikáňat rozjařených
a skáčou po hlavě
do té trochu podivné
ale přesto, tak, bože
vody - něžně chladivé.
Stojím na břehu
jak dirigent, mávám
hůlkou gádžovskou
„neboj se, klidně skoč,
pejska podržím, jestli tolik
bojíš se. On skočí
až budeš ve vodě.“
Hihihi, hahaha.
A taky: „To chceš skákat
do vody v kalhotách?
Ó, bože, promiň, co mi
po tom je.“ A směji se
do výskání dětí
tak pomilovaných
sluncem, žádnému
z nich nevadí
pejsek plavající
zbrkle svá tempa
mezi jejich tělíčky
v té páchnoucí žumpě.
Někde tady končí
xenofóbie. „Nashledanou,“
říkám té tlupě šťastných
dětí. Tak přezdvořile
smějí se
gádžovské paničce.
|
|
|