Já sním sen
Mozek plný korálů
V ústech ustřicovitých
Pach rodících se mořských koníků.

Běžím po útesu
S ploutvemi myšlenek
Slunce mi šplouchá na maják
A delirium má pré.

Na palubě zbytků
Ranních kocovin
Kostra včerejších skleniček
Blije své rekviem.

Na rukách slinu mořských pěn
Lížu své rány kokosovým mlékem
A krev mi běsní v příboji tequily
Místo třešinky na dortu jen citron.

A přesto se opíjím dál,
Noční oblohou,
Co mrzačí mé svědomí,
Tequilou,
Co zabíjí mé svědomí,
Láskou,
Co zabíjí mne celého,
Poezií,
Co mne zase křísí.

Na listu dopisním
Sluní se mé ranní sebevraždy
Uprostřed zrcadla
Přivřených víček.

Skáču z hlubin
Svých uchlastaných myšlenek,
Abych opět plul
Zas a dál do další putyky života.

Kotvu už jsem dávno ztratil
A tak občas bloudím.
Když vystřízlivím
Či se ze sna probudím.

Plachty zas napínám
I když dechu se mi nedostává
Abych se hnal s bouří o závod
Do nejbližších den alkooceánu.

A přesto se opíjím dál,
Večerním sluncem,
Co polkne mne do svých útrob,
Vínem,
Co spolkne mou hořkost,
Láskou,
Co zničí mne celého,
Poezií,
Co mne zas přivede – k chlastu.

A tak se stále opíjím.