Dnes postavil jsem dílo jménem příčka.

 zeď cihlová i Baťa mi záviděl

však přírody se stala hříčka

vně cement jsem dát opomněl.

Tu žena, štístko moje milé

zlehka opřela se o můj skvost

hned ozvalo se úpění zavylé

pod zdí skončil Baťa, host.

 Psal mi poté švec na chvíli,

 že snad se ztratí  v Brazílii  

ni vidět moji tvář....

Buenos dias Baťos!