|
Noc jako černý bez odkvetla, měsíc už zívá
a stébla slunce tě šimrají v podpaží.
To já jsem otevřel okno a divá
kráska oloupaná jako pomeranč na nás doráží.
Trudomyslné myšlenky mě vášnivě objímají.
Noci, byl jsem něžný jako pavučiny,
které jsi upletla z našich snů v máji?
Nebyl, viď, odpusť mi obyčejné i pekelné splíny.
Šťáva z pomeranče stéká po oponě dne na tapisérii ulic,
modrošedé stíny očí ladí s cigaretovým kouřem.
Tabák chutná hořkosladce jako tvá kůže, holubic
vůně a křik. V poháru vášní neustále se upíjíme a vřem.
Den prchá před námi, schová se pod křídla noci.
Ostružinovými paprsky soumraku opony lem
barví se jako tvá ústa, když opojená z moře se vrací.
Na pláži z obrázků horkých těl v noci se milujem.
|
|
|