|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Mé verše nedokáží nahardit to co se skrývá v mém srdci rozeznělé struny vyčistily ránu a nabízejí volnost ústům přístupnou jak soutoky řek neznající spánek stejně i krev která uhašuje žízeň svalů aby mé ruce mohli psát dál po růžových listech.
Mé verše na růžovém lístku jsou lehké jak jméno co nosíš rty nesou vánek naučených slov než smaže je polední déšť napíši je znova a zřetelněji odkryjí most mezi námi po kterém přejde touha srazí se uprostřed s tvým světlem ve slovech lásky které ti dlužím stejně jak padající mlhu veršů silou listí růžového květu. Otevři samotu do srdce básníka střepinu vpal do prostřed rtů vánek zvedne útržky listů a naskládá je do dlaní kde osvětlí je poslové noci paprsky bijí do tvých vlasů žíhaných kapek rozlitého medu.
Květ stojící na pevné zemi ztratil rovnováhu pod tíhou závoje otevřel tím ztracený ráj ruky která netouží po drsnosti štěrku ale po drobných vyznáních svítání příslibem něžně utracených slov dozrávajících s postupem času jak písečná pláž propouští slzy aby mohli zalít květ uprostřed nekonečných hlubin trosek zříceného chrámu kde čekám u zbytků pilíře na lásku a ozvěnami řinčení mečů soubojů kde právě mé oči vládnou. Ulomený květ skrývá svou věčnost po udržovaných stezkách pramínků slz bránících se záplavám spatření zlomené milenky muže jež se ptá zda zvítězí láska nebo smrt.
Snažím se pochopit slabost z listu ulomené růže hřející v mé dlani se zralostí křehkou jak úlomky obrazu poskládaných zpět do podoby rozpadající se s novým výdechem střežící bránu samoty za svitu dvou jasných loučí se světlem vybíhajícím až na kraj světa odhaluje žilky listů tužbu života kterou nikdo bez lásky nespatří.
Procházím pobřežím Tvých vod ráno ukrylo noc do zlatavých mříží uprostřed zahrady probudilo květ stejně tak může se zlomit láska v nekonečné honbě za cílem v odplouvajících bárkách času znavených dlouhým veslováním. Kosatce své meče zahazují na zem vítr zasypal je popelem zapomění na vleklou nemoc duše přetnutých pout dračích lovců bojujících v kopkách hvězd spálených vinic kopyty pegasů a mé dlaně tě zahrnují přívalem růžových listů se zlomeného květu. Umřel pro lásku.
|
|
|