|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Otevřená světla vestibulů čekáren pátrají po branách gotických chrámů oslepených leskem tajných plesů mincí těch drobných almužen skrývají se ve sparách dlažeb zanechaných od žebráka co umřel na rakovinu s pár kapkami krve zbytečných úklon přicházející smrti do návratu na ten samý začátek zrodu. Ty poutníku(ač mrtev)co víš o rukách píšících kroniky o slávě velkých chrámů zřícenin věčného poznání těch pravých hlubin lásky? Co povíš na věčnost krve na její vykročenou cestu v pulsujících hrdlech mostů žáru rozpukaných sopek pochodní růže a láska jsou milenci věčnosti. Květ pramenů z ozvěn zralosti kořenů tužeb snoubí dokonalost věčné rovnice života a smrti verše básníka otvírají bránu krásy i tím nepatrným dílem proměn dosahuje láska nesmrtelnosti odpuštěním dokáže vyčistit staré rány ukrytých strážců srdce zavátých v plamenech věčné minulosti spalující plevel nesmírné bolesti trpící pravdy.
|
|
|